PhDr. Patricie Anzari, CSc.

Na konci září se v Praze koná za účasti věhlasných osobností mezinárodní transpersonální konference s názvem „Za obzor materialismu směrem k celistvosti“. Již sám titul naznačuje, že spirituální obory se nesnaží materialismus potírat, ani zesměšňovat, upozorňují pouze na oblasti přesahu trojrozměrného fyzikálního i mentálního prostoru. Z tohoto pohledu je opravdu legrační udělování Bludného balvanu těm, kdo se nespokojili s omezeními karteziánského paradigmatu. Mezi jinými jím byl poctěn i psychiatr Stanislav Grof, muž do hloubky vzdělaný v mnoha oborech, otec transpersonální psychologie, který do Prahy také přijíždí. I kámen má duši, především však reprezentuje cosi velmi hmotného, těžkého a těžkopádného. Název ceny zavání nedostatkem fantazie a neohrabaností. Příznačnější by byla Bludná mlhovina, ta se však nedá předávat, neb je málo zhmotnělá. Mlhovinou také nelze ponížit ani zesměšnit.

I přes zdánlivý antagonismus mezi materialismem a idealismem bychom si měli přiznat, že jedno bez druhého je ztraceno. První bez druhého vede k omezenosti a nesvobodě, druhé bez prvního zavání blouzněním. Proto je tu pojem „celistvost“, vyzývající k nadosobnímu vnímání existence ve všech jejích rozměrech a projevech, jež jsou mezi sebou propojeny poznanými i nepoznanými souvislostmi a tvoří harmonický autoregulační systém. Člověk ve své pýše s ním odmítá souznít, netrpělivě vytváří své vlastní programy, jejichž výsledkem je v drtivé většině případů destrukce. Vždy totiž cosi přehlédneme, nedíváme se, kam šlapeme. Díky bohu někde poblíž tím spouštíme tvořivé procesy, které rány námi způsobené znovu léčí, aniž by je naše smysly zaznamenaly.
V poslední době se děsíme prasečího moru, jenž není ničím jiným než přirozeným mechanismem snížení počtu jedinců přemnoženého druhu. Prasata se však nepřemnožila z vlastní vůle či zlovůle, pouze jim chybí přirozený nepřítel. Člověk nenávidí vlky, rysy a další šelmy, bojí se, že by ho mohli ohrozit, a tak je vyhubil. Na podobném základě nenávidí stromy, nahrazuje je betonem a asfaltem, jež nemohou jeho veličenstvo ohrozit padající větví. Zato ho při údajně neexistujícím globálním oteplování brzy opečou dorůžova. I on sám je přemnožený, ignoruje přicházející sterilitu, jíž jsou postiženy nejcivilizovanější, tudíž nejméně zdravé skupiny populace. Tvrdohlavě usiluje o umělé rozmnožování. To jsou jen namátkou vybrané příklady přísně materialistického pohledu na svět a jeho dopadu.
Spiritualita byla na počátku existence lidstva přirozenou, nedílnou součástí jeho života. Nebyla to omezenost, hloupost, důsledek nedostatku informací. Pravěký člověk měl intelekt dobře rozvinutý. Ještě se neochudil o své instinkty, díky nimž dokázal přežívat ve velmi těžkých podmínkách. Přirozeně používal k životu a poznání rozšířené stavy vědomí, dosahoval jich v posvátných rituálech. Tak dokázal dobře využít vše, co mu bylo k dispozici, aniž by se trápil či vztekal pro to, co nemůže mít. Měl v sobě mnohem více pokory a úcty k všehomíru než strachu. Byl odolný, zdatný, neznal lenost. Spolupracoval s ostatními členy tlupy, pečoval o slabé. Měl krátký život, a přesto se nebál smrti. Měli bychom se od něj dnes čemu učit. Teprve strach a hamižnost zrodily násilí a vzájemné zabíjení.
V moderní době se připojila pohodlnost a sobectví. Povýšili jsme se do božského stavu, věříme jen tomu, nač si můžeme sáhnout a čemu rozumíme. Tím jsme se ocitli ve vězení vlastní mysli a omezili si možnosti poznání.
Transpersonální psychologie byla v šedesátých letech minulého století přirozeným pokusem vyjít ze slepé uličky, kam jsme se sami zahnali přísně materialistickým pojetím světa, v psychologii reprezentovaným behaviorismem. Ten člověka zkoumal v laboratořích, modeloval jeho chování za pomoci laboratorních zvířat a odmítal uznat význam vnitřního prožívání pro osobní rozvoj a mezilidské vztahy. Vše se odlidštilo, redukovalo pouze na chování, na akce a reakce. Emoce se staly nežádoucími jevy, hlavním motivem lidského konání bylo uspokojení potřeb. Není bez významu, že tento směr se v současné době opět rehabilituje.
Šedesátá léta byla výbuchem citů a lidského sbližování, objevování látek, které umožňovaly prožitky za hranicemi běžného vnímání. Vše se neslo pod heslem „láska a mír“, protože západní člověk skrze válečné zkušenosti pochopil, že mu okoralo srdce, a je třeba je otevřít. Inspiroval se východními směry, jež hovořily o laskavosti, soucítění, hlubokém vnitřním míru, pokoře, oddanosti. Ve své netrpělivosti, pramenící z velmi zrychleného životního tempa, je však uchopil trochu hystericky a mnohé posvátné možnosti spíše zneužil, než využil. Místo pěstování ctností rozvinul kult nezdrženlivosti a nevázanosti, v nichž postupně utonuly tolik slibné staronově otevřené možnosti a inspirace. Nestoři transpersonální psychologie, kteří přijedou do Prahy, jsou těmi, kdo se pokusili udržet nadějný směr a dál ho rozvíjet.

Spiritualita současnosti trpí materialistickými nemocemi, jež je třeba léčit.
Pýcha vede k potřebě vlastnit duchovní prostor a vládnout mu. Božské a univerzální je zabito, vládne ego. Příliš mnoho učitelů a nedostatek žáků jsou charakteristické pro novodobou umělohmotnou spiritualitu. Tím se nám neprodyšně uzavírá brána do říše moudrosti a bezbřehé lásky.
Arogance, nezdvořilost, bezohlednost zabíjejí mezilidské vztahy na všech úrovních, nemůže je prostoupit láska, ochota k oběti, péče o druhé. Člověk je přesvědčen, že potřebuje duchovně růst jen sám pro sebe.
Sobectví a sebestřednost ženou člověka k nadužívání a zneužívání metod i prožitků. Výsledkem je nepochopení, omyl, necitlivost, neschopnost spolupráce a empatie. Dalším jedovatým plodem je tu fanatismus, náboženská a duchovní nesnášenlivost.
Netrpělivost vede k povrchnosti a mylnému přesvědčení, že jsme schopni vynalézt intenzivní a rychlé metody osvícení, v nichž dosáhneme mistrovství v rekordně krátkém čase. Tato naše nemoc dobře živí mnoho samozvaných mistrů. Čím dražší a kratší je cesta k získání certifikátu, tím hlubší je víra v jeho význam a působnost.
Lenost a pohodlnost populace vytváří tlak na poskytovatele duchovních služeb. Své klienty se bojí příliš zatížit, říkají jim jen to, co chtějí slyšet, stále je chválí, i když není za co. Nedodržují etické podmínky pro výuku a provázení k cíli.
Nezdrženlivost bez milosti zabíjí potenciál posvátných látek a obřadů, které jsou zneužívány. Dochází k popření jejich skutečné funkce. Nezbytná poctivá příprava a očista jako první fáze cesty do hlubin i výšin jsou opomíjeny. Z komerčních důvodů se toleruje zneužívání návykových látek a nezdravý životní styl u zájemců o duchovní růst. V takovém nastavení jde o předstírání, hru.
Ekologická ignorance plodí necitlivost vůči přírodě, krajině, bydlišti i osobnímu prostoru. Po duchovní cestě nelze kráčet bez otevření srdce, mysli a hlubokého napojení na vesmír, planetu a všechny její obyvatele.

Možná stojíme na pokraji propasti, možná se díváme vstříc veliké výzvě k transformaci. Každý z nás posiluje naději i zmar svými každodenními kroky, povahou svých vztahů, způsobem výchovy dětí, smysluplností díla.
Během života se nám mnohokrát podaří pocítit jednotu s božskou podstatou a na zlomek vteřiny se přesvědčit o moudré vládě univerzální síly lásky, o spravedlivém uspořádání sil zrodu a zániku, života a smrti. Po zbytek času propadáme pochybnostem a snažíme se tu jistotu opřít o hmatatelné důkazy tak dlouho, až ji ztratíme a upadneme znovu do nevědomosti a závislosti na hmotě. Po čase se však znovu temnota rozestoupí a my můžeme doufat, že příště s poznáním naložíme lépe. Pohled za obzor materialismu naplní srdce i mysl nadšením z dokonalosti vesmírné celistvosti, té moudré bytosti, jež se stále vyvíjí, vzniká, zaniká. Je utkána ze světla, které každý může najít ve svém nitru.