PhDr. Patricie Anzari, CSc.

Patricie Anzari

Narodila se v roce 1954 v Praze. V čase dospívání na konci 60. let působila jako písničkářka, skladatelka originálních protestsongů s duchovní symbolikou, doprovázela mše, vystupovala v divadlech malých forem. Přes obstrukce komunistického režimu, jehož byla otevřenou odpůrkyní, vystudovala obor psychologie na Univerzitě Karlově, v Psychologickém ústavu Akademie věd absolvovala interní aspiranturu. Rigorózní i disertační práci věnovala tématu efektivity psychoterapie. Během studia absolvovala pětiletý individuální psychoterapeutický výcvik ve Výzkumném ústavu penologickém v Praze u doc. MUDr, Doležala, DrSc., zároveň psychodrama u Zuzany Kočové, herečky a v šedesátých letech ředitelky experimentálního divadla Maringotka.

Na podzim v polském revolučním roce 1980 působila v rámci aspirantury dva měsíce na Varšavské univerzitě a díky tomu získala nesčetné inspirace pro svůj nekonformní přístup k oboru jak z oblasti politologie a filosofie (Adam Michnik), tak z oblasti experimentálního divadla (Jerzy Grotowski, Józef Szajna, Akademia Ruch).

Po aspirantuře pracovala necelé dva roky v diagnostickém ústavu pro mládež a potom až do revoluce v OÚNZ v centru Prahy jako psycholog na dětské psychiatrii a v jeslích. Kromě diagnostiky a terapie se věnovala i rodinné terapii. Díky této praxi se dodnes věnuje klientele všech věkových skupin. Vytvořila pro zdravotnictví koncepci centra preventivní psychoterapie pro těhotné ženy a pacienty, jejichž onemocnění vyžaduje změnu životního stylu (např. diabetes, onkologická onemocnění, apod.).

V druhé polovině 80.let díky mnoha zázračným náhodám vycestovala poprvé soukromě do USA, kde se jí podařilo mimo jiné strávit několik týdnů intenzivního studia v Esalenu, kalifornské kolébce světové humanistické a transpersonální psychologie. Jejími učiteli byli Stanislav Grof, Ram Dass, David Steindl- Rast, Chunliang Al Huang, Jack Kornfield.

Hlavním učitelem, který nejsilněji ovlivnil její psychoterapeutický přístup, byl přímý žák C.G. Junga, americký psychiatr John Weir Perry. Byl autorem převratné léčebné metody psychóz bez medikace na bázi využití léčebného potenciálu přirozeného, nerušeného a ochráněného průběhu krize. Její vysokou účinnost prokázal v sedmdesátých letech ve svém centru v San Franciscu. Jeho činnost však byla ekonomicky znemožněna díky lobbistickým tlakům farmaceutických a ortodoxních psychiatrických kruhů. Patricie spolupracovala s Dr. Perrym posledních pět let jeho života, organizovala a tlumočila jeho přednášky v Čechách. Vedli společně několik pobytových workshopů osobního růstu na zámečku v Liblicích u Mělníka, kde Patricie od roku 1990 do roku 2000 pořádala své prožitkové programy pro velké skupiny dospělých.

Iniciovala vznik výcviku v holotropním dýchání v Čechách (má certifikát na tuto metodu, využívá ji však jen jako inspiraci, vytvořila vlastní verzi přírodní cesty ke stavům holotropního vědomí). Čtyři roky spolupracovala úzce s Marií Grofovou, matkou S. Grofa, vedly společně workshopy. Stála u zrodu transpersonální psychologie v Čechách, organizovala první Grofovu přednášku na Univerzitě Karlově v Praze, pomáhala při organizaci světového transpersonálního kongresu v Praze, kde na její popud spolu účinkovali mistr T´ai-Chi Al Huang a Jiří Stivín, tlumočila Ram Dassův workshop.

V letech 1990 až 1997 vysílala v Českém rozhlase svůj meditativní pořad Prameny poznání, který byl velmi oblíbený stovkami tisíc posluchačů. Na vlastní náklady pořádala po celé republice jejich setkání. Výše zmínění američtí učitelé v jejím pořadu všichni vystoupili.

Intenzivně se zajímala také o spiritualitu přírodních národů (američtí indiáni, laponci, novozélandští maorové, austrálci, tuaregové), proto po získání profesionální nezávislosti v dubnu 1990 hodně cestovala.

Psala scénáře a ve své čajovně v Praze realizovala čtené divadlo s předními herci, hlavně s Janem Potměšilem, který s ní osm let spolupracoval také jako koterapeut. Založila hudební trio, které divadlo živě doprovázelo, hudbě dominoval její zpěv. Vydala pět hudebních CD, řadu meditací, napsala úspěšnou knihu Prameny poznání.

Patricie hovoří plynně anglicky a francouzsky, svou práci již představila i v USA, Francii, Německu, Dánsku a v roce 2010 v Austrálii.

V roce 2002 otevřela v Rynarticích v Českém Švýcarsku centrum pro skupinovou práci. V té době byla její práce již natolik intenzivní a hluboká, že se skupiny zmenšily na minimum (nejvíce 12 osob). Podle intenzity odstupňované typy prožitků a poznatků lze získat ve víkendových nebo týdenních pobytových programech.

Velká váha jejího psychoterapeutického působení přešla také do individuální péče.

Od roku 2007 žije trvale v Rynarticích. Život v přírodě ji znovu přivedl k poezii a psaní krátkých literárních útvarů (viz autorské texty). Několik rozepsaných knih zatím čeká na chvíli, kdy se u nich bude moci Patricie ve svém trysku zastavit. Řadu let pravidelně přispívá do časopisu Regenerace osobitými esejemi, rozhovory se zajímavými osobnostmi a většími články na důležitá témata (partnerské vztahy, duchovní očista, střídavá péče, stres...)

Po celé roky jako součást své psychoterapeutické práce propaguje zdravý životní styl, ekologické myšlení a chování. Podařilo se jí odradit asi tisíc kuřáků od smrtícího zlozvyku.

Hlavním zaměřením Dr. Patricie Anzari je hluboká práce s osobním příběhem klienta, osvobození jeho osobnosti od energetických, emočních a spirituálních bloků. Rozvinula zcela originální metodu náročné, otevřené a emočně spontánní partnerské spolupráce klienta s terapeutem, dotýkající se všech rozměrů lidského příběhu. Pojmenovala ji AKTIVNÍ EGOLÝZA. Aplikuje ji individuální i skupinovou formou. Spolupráce s ní směřuje k důvěře ve vlastní sílu, k nezávislosti, statečnosti, vděku za život, prohloubení empatie, vstřícnosti a optimismu, oslabení egocentrismu, nalezení smyslu osobního příběhu.

Je autorkou celistvé psychologické koncepce, zaměřené na kultivaci lidského chování a prožívání v novém tisíciletí. Patricie se ve výsledcích své dosavadní cesty k poznání přiblížila podobným závěrům, ke kterým dochází kvantová fyzika. Duch je nezávislý na čase, osvobozené vědomí na jeho křídlech může přeletět všechny historické hranice lidského poznání. Svým vědomím, myšlením a konáním ovlivňujeme nejen svůj příběh, ale i kvalitu vývoje lidstva.