Ze všech stran se na nás valí zprávy o korupčních skandálech. Zneužívání moci a příležitostí nás právem rozhněvalo, je bezesporu neomluvitelné. Je politováníhodné slyšet z úst donedávna zpupných a pyšných trapné dětinské výmluvy, těžko v nás vyvolají soucit. Naopak, jsme rozhořčeni, že někdo tak bezostyšně zklamal naši důvěru. Možná by byl na místě vnitřní dialog…
Byla jednou jedna rodina – máma, táta, kluk Jonáš a holčička Johanka. Žili spolu v krásném slaměném domě se zelenou živou střechou porostlou netřesky. Byl tak chytře postavený, že v něm skoro nemuseli topit. Už z toho je zřejmé, že táta s mámou byli moudří.Bylo u nich pořád veselo, ze všeho měli radost, často spolu…
Toto zamyšlení doufám potěší všechny, kdo se podíleli na stavbě domu v Rynarticích. Stalo se samozřejmostí, že si sem jezdí lidé pro hluboké pročištění a uspořádání své osobní situace, pro pochopení vlastní minulosti a odvážný pohled do budoucnosti, pro sílu ke smíření či osvobození, pro ochotu uznat své chyby, pro leckdy bolavý pohled do zrcadla….