PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

S rozpukem nového roku vstupuje do mnoha srdcí odhodlání přemoci sama sebe ve slabostech, chuť žít lépe než v minulosti, nutkání učinit nějaké zásadní rozhodnutí. Zásadami se potřebujeme řídit nepřetržitě, vzpomeneme si však jen na počátku roku. Nemá smysl litovat, že svá předsevzetí nikdy stoprocentně nenaplníme. Dokonalost je nad lidské síly, a přeci se před každým z nás vznáší její nedosažitelný obraz. Vztahujeme k němu ruce, chceme se jím stát, občas se zlobíme, protože se zdá, že se nám vysmívá.

novorocni nadeje foto2Vidina ideálu je pro lidský příběh nesmírně důležitá. Jen nevědomost vede k tomu, že ztratíme motivaci či zcela své sny zavrhneme s tím, že jsou neuskutečnitelné. Bez snění je člověk těžkopádný morous s okoralým srdcem nebo se stane nenasytným, bezohledným egoistou, který se chce všeho okamžitě zmocnit.

Slyšela jsem názory, že novoroční předsevzetí nemá cenu činit, neb je stejně nikdo nesplní. Škoda. Nemusíme doběhnout do cíle, stačí se zase o kousek přiblížit. Už jen skutečnost, že se snažím v životě polepšit, že věřím ve svou sílu, že se nevzdávám, je velmi povzbuzující. Duchovní růst každého z nás se ubírá právě touto těžko schůdnou
křivolakou stezkou.

V příběhu jednotlivce, rodiny, skupiny i lidstva jako celku chybí smysluplná vize. K té se propracujeme jedině tehdy, když vnímáme co nejširší souvislosti svých činů. Mnohým se předsevzetí plní lépe, když vědí, že prospějí nejen sobě.

Kdysi jsem měla v Bratislavě blízké přátele, manželský pár. Muž byl zcela nevidomý, žena měla jen nepatrné zbytky zraku. Ráda jsem jim půjčovala svoje oči a dělila se s nimi o své vidění světa. Milovali se vroucně a jejich láska se pokládala na celý vesmír. V jejich blízkosti bylo teplo a velká legrace. Když jsem u nich strávila několik dní, byla jsem fascinovaná mnoha skutečnostmi. Měli doma dokonalý pořádek, čisto a voňavo.

novorocni nadeje foto3Ve slepecké domácnosti musíš vracet vše na své místo, jinak se tu zblázníme," poučoval mě se smíchem kamarád. To je logické, nesmí se nic hledat. Proč však jen u nevidomých? Pod vlivem této inspirace jsem si uspořádala vlastní příbytek tak, abych se v něm dokonale vyznala i v případě výpadku proudu, nedej bůh v případě výpadku zraku... Jsem hodně aktivní člověk, nemám ráda prostoje, a tak mě nadchla tato dokonalost. Sáhnu a mám... pomyslím a najdu... A čas je mnohem lépe využit. Přítelkyním, které mi pomáhají v kuchyni při pobytových programech v mém centru na severu Čech, jsem pěkně lezla na nervy tím, jak obsedantně trvám na uspořádání předmětů. Časem se však nakazily, protože na vlastní kůži poznaly, jak to ulehčuje život. Jsem jim za to vděčná. Navíc jsme si dokázaly, jak hluboké naše přátelství je. Když se ženy shodnou v kuchyni, je to zázrak a zpráva o nezničitelnosti jejich vztahu.

Při vzpomínání na Bratislavu nemohu nezmínit, jak úchvatný pohled se mi naskytl, když jsem své nevidomé přátele mohla pozorovat při péči o jejich vodící psy. Každý měl černou labradorku, jejich postýlky vévodily nevelké předsíni. Večer patřil rituálu: páníčci poklekli do pelíšků vybaveni různými krášlícími prostředky a pamlsky a pustili se do kartáčování kožíšků, čištění zubů, úpravy drápků a mazlení. Kontakt, opírající se o dotek, je mnohem procítěnější a láskyplnější. Rodiče malých dětí by to mohli použít v zájmu zesílení zásobování malých dušiček láskou. My ostatní si můžeme dát předsevzetí, že se tak budeme dotýkat všech svých blízkých. Energie milujícího srdce se předává především dlaněmi a citlivými konečky prstů... Tak můžeme mít nejen srdce na dlani, ale i v dlani.

novorocni nadeje foto4Třetí inspirace z této rodiny je výzva k odvaze překonávat konvence. Moji milí z tmavomodrého světa zbožňovali biograf. Jen si představte obličej uvaděče, který trhá lístky dvěma slepcům se psy. Sedávali v první řadě a prociťovali film celým tělem i duší. Fenky nahlas pochrupovaly. Muž ztratil zrak ve čtyřech letech, žena v deseti. Vzpomínky na podobu věcí měli občas půvabně zkreslené. Bylo úžasné konfrontovat své filmové prožitky s jejich vnitřním viděním. Rozmluva o "zhlédnutém" filmu byla ohromující. Občas se vtipně poškorpili o podobu postavy či krajiny, většinou se však jejich obrazy shodovaly. Ne vždy však byly blízko skutečné podobě filmu. Četli mezi řádky, vnímali energii, a tak jejich obraz světa byl hodně symbolický a expresivní. Párkrát jsem to zkusila. Sedla jsem si do kina, zavřela oči a otevřela je až po půlhodině filmu. Někdy jsem rychle znovu semkla víčka. Tam uvnitř to bylo lepší. Možná je to i tím, že jsem vyrostla bez televize na rozhlasových pohádkách
a hrách.

Zrak je hlavní nástroj racionální kontroly. Nezaručuje schopnost zření. A tak ho využíváme spíše k ochuzení vjemu než k jeho obohacení. Možná bychom se v novém roce mohli hlouběji zaposlouchávat a vnímat i ty nejjemnější souvislosti. Tak možná přestaneme vše hodnotit a soudit. Začneme prociťovat všemi smysly a odložíme vztahovačnost a nedůvěru. Velkorysý vnitřní zrak nám ukáže pravou skutečnost a my naplníme svá srdce nadějí. Předpovědi pro rok 2012 mohou v sobě skrývat velikou výzvu k všelidskému procitnutí. Pak uvidíme tak dobře jako moji Bratislavští:
hloubkou duše, něhou, pokorou a důvěrou v nitku dobra, z níž je každá duše utkána.

novorocni nadeje foto