PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Lidstvo současnosti je nemocné sobectvím a destruktivním individualismem. Popírá svou přirozenost, tedy společenskost. Potřebujeme se navzájem, potřebujeme se naučit spolupracovat. Jedině tak můžeme obrátit vývoj nadějným směrem a zmírnit sílu krize, již působíme. Slovo „synergie“ v sobě mimo jiné skrývá i zprávu, že spojením sil dosáhneme vždy lepšího výsledku než při osamělých pokusech.
Nepřehledná politická situace a důkazy o nečestných ekonomických praktikách mocných vyvolávají konečně moudrou odpověď v probuzení občanských aktivit. Ke konci září jsem byla přizvána k zahájení prvního festivalu lokální ekonomiky v republice. Konal se ve Varnsdorfu, hybatelem byl velmi akční, vzdělaný a odvážný mladý muž Martin Zíka. Téma festivalu byla právě „synergie“, výzva k nahrazení konkurence kooperací a zavedení lokální měny, která by zachránila chudou oblast Šluknovska před odlivem prostředků do nadnárodních společností. Zprvu se mi zdálo, že je to sice chvályhodný, ale utopický projekt. Ukázalo se však, že se tam formuje skupina osvícených drobných podnikatelů, kteří jsou ochotni společně uskutečnit to, co se zdálo být nemožným. Opět se potvrzuje, že krize je vždy těhotná šancí na přechod k vyšším hodnotám.
Pojďme se spolu podívat na psychologickou a duchovní podstatu jevu synergie.
Po psychologické stránce se opírá o čest, otevřenost, ochotu, velkorysost, odvahu a smíření s riziky. Při pouhém pohledu na vyjmenované vlastnosti je zřejmé, že jsou plodem zralosti, moudrosti a směřují k mistrovství. Naznačují směr, jímž se ubírá cesta člověka opírajícího smysl své existence o dílo, o naplnění osobního poslání. Lidé podobných kvalit spolu snadno spolupracují a více si důvěřují.
Synergické spojení nemůže nastat mezi těmi, jejichž hlavním cílem je hromadit peníze, majetek a moc, protože tím automaticky upouštějí od spolupráce. Nechtějí se dělit, nechtějí nikterak zveřejňovat svoji ekonomickou situaci, zisku dají vždy přednost před slušností, etikou a kvalitou. Postupují cestou dosahování krátkodobých cílů bez ohledu na širší důsledky takového počínání.
ctyriJakmile si je člověk jist svým směrem, nebojí se překážek a není úzkoprsý, vyzařuje sílu, která ostatní přitahuje. Proto je pro každého z nás důležité, abychom co nejdříve učinili rozhodnutí ohledně životního cíle. V době rychlého uspokojování potřeb a klipové pozornosti to zní podivně. Přesto tu hovoříme o jednom z nejdůležitějších pilířů lidského života.
Jak najít své životní poslání?
Především si každý musí ujasnit, zda ho jeho schopnosti a rysy osobnosti předurčují k vůdcovství a invenci či k uskutečňování již vytvořených projektů. Být tvůrcem nebo průvodcem je smysluplné, žádná role není podřadná. Přeceněním nebo nedoceněním vlastních možností si zakládáme na celoživotní nespokojenost a pocit nenaplnění jen proto, že si z těchto dvou možností vybereme tu nesprávnou. Dobrý průvodce je nedocenitelný, protože dokáže spolupracovat, aniž by se dožadoval uznání. Jeho skromnost pramení ze střízlivého ohodnocení míry vlastní dominance a bojovnosti. Každý tvůrce musí kultivovat své ego, aby příliš nezastiňovalo možnosti sdílení a kooperace. Musí umět nadchnout okolí pro svou věc a vytvořit tak dobré podmínky pro její realizaci. Potřebuje si být vědom, že bez ostatních by ničeho nedosáhl, a být jim vděčný.
Další krok znamená výběr oboru, jemuž chceme zasvětit svůj život. I tady musíme vidět reálně své schopnosti, zároveň se však dílo musí shodovat i s naší filozofií a představou o světě. Neměli bychom vkládat síly do něčeho, čím si obtížíme svědomí, za co se budeme stydět. Každý z nás potřebuje působit v oblasti lidského konání jeho srdci nejbližší. Pak je na cestě k naplnění smyslu bez ohledu na významnost role, kterou zastává.
Duchovní rozměr synergie reprezentuje míra tolerance k ostatním spirituálním cestám a směrům. Na poli všelidského duchovního vývoje od věků docházelo k bolestným konfliktům a nepřátelství z jednoho prostého důvodu: skoro všichni se shodovali, že bůh či božský princip je jen jeden, každý však mínil, že je to ten jeho.
I ti, kdo se pojmu bůh brání, kráčí stejným směrem. Kdo se jednou ocitl „ve spojení“, dobře ví, jak je takové poznání těžko popsatelné slovy. Máme k dispozici pouze symboly, obrazy, příměry. Snadno si porozumíme se všemi, kteří takovou zkušeností prošli. Těžko se dohodneme s „doslovisty“, jejichž hlavním zájmem je přesná definice. Doufají, že jim zprostředkuje osvícení. Proto se hádají o význam slov ve svatých knihách či zprávách o stavech milosti.
bratriDuchovně zakotvený člověk nehledá rozdíly mezi svou a jinými cestami, nepře se o slova. Spojen se světlem ve své hrudi pociťuje štěstí a vděk za život, vnímá každý závan lásky a přátelství jako dar shůry. Je ochoten k oběti, stará se o to, aby za sebou zanechal dobré stopy. Je připraven nabídnout své síly všude tam, kde je třeba čelit sobectví, bezohlednosti, skepsi, nihilismu, poraženectví. Nebojuje násilím, ale shovívavostí, soucitem, neochvějností naděje a hlubokou důvěrou ve světlou podstatu existence. Je jejím služebníkem v tom nejprostším slova smyslu. Snaží se svými každodenními kroky podporovat harmonii, chovat se přátelsky k lidem i přírodě. Když už se ocitne v situaci přírodě škodlivé, například v nutných situacích řídí auto, alespoň je s ním na silnici ostatním řidičům dobře. Nikoho neohrožuje, ani neděsí, všichni si mohou být jisti, že s nimi bude spolupracovat, nenechá je v úzkých. Šíří mír své duše všude kolem sebe.