PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

V oficiálním seznamu diagnóz ji nenajdeme, a přece je jakýmsi společným jmenovatelem všech stavů beznaděje, bezvýchodnosti, prázdnoty, vyhoření, úzkosti, strachu, žárlivosti, podezírání, pocitů ohrožení. Zplodila současnou krizi lidského chování a její destruktivní důsledky.
Nejprve si musíme ujasnit význam pojmu „víra“. V náboženském smyslu bývá definován tak, že v sobě nese ideu důvěry, jistoty, pevného přesvědčení, někdy též věrnosti. Takové pojetí bývá často zneužíváno ve smyslu poukazování na nesamostatnost, ovlivněnost, závislost věřícího na dogmatu. V této souvislosti se hovoří o manipulaci lidské mysli. Fanatický ateismus oproti tomu zarytě věří, že není v co věřit.
C.G.Jung se zhostil tohoto tématu v rozhlasovém rozhovoru „Tváří v tvář“ s moderátorem Freemanem (říjen 1959) takto:
Freeman: Když jste byl mladý, chodil jste do kostela?
Jung: Ó ano! Všichni jsme chodili do kostela.
Freeman: A věřili jste v boha?
Jung: Ó ano! Všichni jsme věřili.
Freeman: A teď věříte?
Jung: Právě teď? ... Na to je těžké odpovědět... teď... vím... já nevěřím... já vím (že Bůh je).
Myslím si, že tady Jung velmi prostým, nekomplikovaným způsobem vystihl podstatu.
Dokud je víra pouze čímsi dosazeným zvenčí, je nedostatečná, snadno ji ztratíme či zatratíme. Člověk potřebuje osobně procházet přirozenými spirituálními zkušenostmi a beze strachu je přijímat. Tak v jeho vědomí zakotví nezlomná jistota o láskyplné podstatě bytí a hlubokém smyslu osobního příběhu. Přestává se bát a začíná žít svůj život jako dar. Krize se mu stanou přirozenými milníky na cestě osobního růstu. Neohýbá pravdu, aby méně bolela, rozhoduje se svobodně a odvážně.

Setkávám se po léta s lidmi, kteří jsou o své víře přesvědčeni, a přeci způsob, jímž procházejí krizemi, hovoří o opaku. Není jim pomoci zvenčí. Žádná terapie - chemická, nechemická - nemůže uspět. Pokusy o potlačení symptomů jsou jen spoluprací na usmrcování duše. Jediné východisko je prozření, osvícení zrozené z nitra.
Žena, jež strávila v rozhovorech s duchovními a v modlitbách nezanedbatelnou část dosavadního života, považuje za nespravedlnost, že nemůže být matkou. Při hlubším pohledu do její mysli a srdce nacházím zlobu, hněv na Boha, neboť jí upírá cosi, nač má nezadatelné právo. Posedlostí po vítězství nad boží neochotou se připravuje o moudrost a míjí všechny příležitosti ke smysluplné službě, jejichž využití by jí už dávno naplnilo srdce láskou a vděkem.
022014 ztrata viryJiná žena, jejíž životní cesta je vášnivým dobýváním a zabíjením Boha, se zmítá mezi stavy milosti a zoufalství, mezi láskou a nenávistí k Němu i okolí. Prošla kapitolami náboženského fanatismu, vědeckého bádání v oblasti filozofie a náboženství, politickým nadšením, budováním manželského štěstí, absolvovala nemálo ezoterických seminářů. Výsledkem je vždy vlna hněvu nebo hlubokého zoufalství. Nemůže svou víru žít, brání jí v tom sebestřednost a pýcha. Je vybavena nadprůměrnou inteligencí, zneužívá ji však k pokusům o pokoření autorit, milovaných osob i Boha samotného. Podstatou je u ní strach ze smrti, neochota přijmout ji jako přirozenou součást života. Projevuje se zjevně i skrytě ve formě psychosomatických potíží a panických úzkostí ze změn či ztrát. Nadějné okamžiky lásky či radosti rozdrtí mysl, usilující popsat nepopsatelné a chopit se vlády. Není pro ni jiného léku než nalezení moudré pokory.

Pak jsou tu nešťastní vědomě nevěřící.
Muž s intelektem v pásmu geniality dosáhl nejvyššího vzdělání v nelehkých oborech, přesto své poznání nemůže uplatnit. Je spoután obručemi strachu o sebe a své zdraví, sžírá ho nedůvěra ke všemu a všem. I on má za sebou zkušenost s mnoha alternativními metodami, podvědomě se je však snaží jen vyvrátit. Bojí se dál, utápí se v nekonečném sebepozorování, které spolehlivě vede k pocitům bezvýchodnosti. Je krutý ke svým milujícím rodičům. Ti se mu se stále snaží pomáhat a ochraňovat ho, třebaže trvale čelí jeho bezohlednosti. Psychiatrickými diagnózami se jeho dokumentace jen hemží. Občas se odevzdaně vloží komukoli do rukou, aby ho vyléčil. Rychle ho však zatratí, protože mu dost rychle nepomohl. Je tak posedlý sám sebou, že neumí se světem komunikovat. Mohlo by se zdát, že jeho největší slabinou je neschopnost milovat. V tuto charakteristiku však nevěřím. Není pro něj jiné záchrany než opustit egocentrismus, otevřít se lásce a soucítění, upřímně se zajímat o vše, co ho obklopuje.
Staršímu muži se splnil sen, získal lásku vysněné dívky. Na chvíli se stal Bohem, činil jeden zázrak za druhým. Opustil všechny své staré zlozvyky a závislosti, hýčkal svou milovanou, sliboval jí věrnost až do smrti. Na křídlech lásky dosahoval nevídaných úspěchů i ve své profesi. Po nějakém čase se jeho démoni znovu ozvali. Podcenil je. Závislost je typická mantrou „mám to pod kontrolou“. Vpustil je znovu do svého života, přestal si vážit zázraku. Začal vše omlouvat stupidními poučkami o biologické podstatě průběhu vztahu. Má v sobě dál rytíře a neporazitelného bojovníka. Pokud se s nimi opět spojí, vrátí se k němu štěstí.

Mnohdy se setkávám s krátkodobým selháním u těch, o jejichž moudrosti srdce není pochyb. Zdá se, že nejslabším místem jsou partnerské vztahy.
Zamilovanost bohužel někdy plodí strach ze ztráty přízně. Jinak moudrá a zkušená žena v úzkostech chrání svou lásku, přestává naslouchat pravdě, ztrácí soudnost, pomalu se stává obětí psychického násilí ze strany partnera. Zapomněla na své dosavadní zkušenosti. Opustila Prozřetelnost, na její trůn posadila svého milovaného tyrana a upadla v zoufalství. Má se však k čemu vrátit. Už někdy zažila, že je možné být šťastná i ve všednosti, žít v nezištných láskyplných vztazích a těšit se z každé chvíle. Nahlédne, že ona je ve vztahu ten silnější, a nedopustí další krutosti. Vlastnit lásku nelze, jen svobodná prostupuje vším.
Jinému duchovnímu člověku zatemnil mozek finanční krach. Ta tam byla velkorysost, ochota k oběti, skromnost. Na chvilku byl stejně nenávistný k Bohu jako ona bezdětná žena. Za pár měsíců však procitl. Prošel pocity hlubokého studu, pochopil poselství své „katastrofy“. Vyhrál další kolo v boji o skutečnou nezávislost. Přestal se bát strádání.

Ke ztrátě víry i jejímu nalezení dochází u každého. Není vůbec důležité, co hlásáme, k čemu se hlásíme. Platí jen to, co žijeme. Světlo sálající zevnitř, charisma, přitažlivost, nakažlivá radost, vlídnost, ochota... to jsou neklamné znaky víry, která byla nalezena.