PhDr. Patricie Anzari, CSc.

Jsem obdivovatelkou herečky Meryl Streep. Teprve nedávno mi však došlo, že v mnoha filmech ztvárňuje ženy, jež těžko a mnohdy marně hledají svobodu. Narážejí buď na konvenční představy patriarchální společnosti o právech žen, nebo na pouta ve vlastním srdci. Když vedle sebe dáme jen namátkou malý vzorek jejích rolí ve filmech Kramerová versus Kramer, Francouzova milenka, Vzpomínky na Afriku, Madisonské mosty a Druhá šance, můžeme napsat příručku o nedefinovatelnosti svobody ženy. Dovoluji si zde uvést volný překlad dialogu Meryl Streep a Roberta Redforda ze Vzpomínek na Afriku, který je velmi výmluvnou ilustrací mých předchozích slov.

On: Obletěl jsem celé území, z té výšky jsou vidět stopy od náklaďáku. Za horami je to ještě v pořádku.

Ona: To je tak cesta na celý týden.

On: Kde je tvůj správce? Neviděl jsem ho.

Ona: Touhle dobou už bude v Americe. Nechala jsem ho jít. Musela jsem. ... Máš nějaké knoflíky?

On: Co to provádíš?

Ona: Coby, šiju..

On: Ne, to dělat nemusíš. Já ti to zakazuji... Pozítří možná vyrazím do Sanburu.

Ona: Právě jsi přijel.

On: Totiž Felicity chtěla, abych ji vzal s sebou. A já málem řekl „ne“, protože mi došlo, že by ses zlobila. A přitom není důvod, proč by nejela.

Ona: Řekni jí „ne“, udělej to pro mne.

On: Karen, to nemyslíš vážně...

Ona (vzkřikne): Proč je Tvá svoboda důležitější než má?

On: To není! Já jsem do tvé svobody nikdy nezasahoval!

Ona: Ne! Já tě nesmím mít vedle sebe! Nesmím být na tobě závislá, něco od tebe čekat... Jsem volná... ale já tě potřebuji!

On: To není pravda! Když umřu, umřeš taky? Nepotřebuješ mě! Pleteš si potřebu s chtěním. Vždycky sis to pletla!

Ona: Pane bože, kéž v tom světě, co jsi stvořil, není vůbec žádná láska!

On: Nebo jen taková, kterou bychom unesli!

Ona: To bys musel žít na Marsu!

On: Proč? Protože to nechci, jak to chceš ty? Máme snad právo osobovat si, jak co má být? Myslíš, že o Felicity stojím?

Ona: Ne!

On: Nebo že s ní chci něco mít?

Ona (zašeptá): Ne...

On: Proč tedy o tom dál hovořit?

Ona: Když to nic neznamená, proč se toho nevzdáš? Naučila jsem se něco, co ty neznáš. Jsou věci, které stojí za jisté úsilí. A mají svou cenu. A já svou cenu znám. Nedovolím to, Denisi.

On: Nemáš tušení, co tenhle způsob hovoru se mnou dělá.

Ona: Dřív jsem si myslela, že nechceš vůbec nic. Ale ono to tak není, že ne? Ty chceš úplně všechno!

On: Jedu do Sanburu a ona ať se rozhodne sama.

Ona: Ale pak už budeš bydlet jinde.

On: Dobrá.

(Out of Africa, režie Sydney Pollack, 1985)

 

Tento rozhovor považuji za modelový příklad mimoběžných světů muže a ženy. Nelze se domluvit ani v případě, kdy jsou oba protagonisté stateční, nezávislí a silní... Muži i ženy podnikli nesčetné pokusy o shodu a mír, hledali příčiny nedorozumění a recepty na jeho překonání. Vše se zdálo být marné. Dokonce ani nadějný návod „mysli jako ona, mysli jako on“ nepomohl, protože empatie mizí spolu s civilizovaným, racionálním usmrcováním instinktů a intuice.

Z hlediska vyznavačů moderního skepticismu a realismu můžeme za svobodnou označit pouze ženu, která není vdaná ani zadaná, nemá děti, je nadprůměrně vzdělaná, fyzicky nadmíru silná, statečná, dominantní a asketická, je úspěšná podnikatelka (není proto méně placena než muž za stejnou práci). Musí být velmi krásná, aby jí trendy nedrtily sebevědomí, zároveň ji musí muži nechávat chladnou. Z toho jasně plyne, že v praxi je ženská svoboda utopie.

Díky bohu, jenž opravdu existuje, má žena přeci jen nějakou naději na let s rozepjatými křídly.

Svoboda je stav duše, vnitřní síla, nezávislá na vnějších omezeních. Nepřestávám být svobodná jen proto, že světu vládne parta psychopatických mužů a vnucují mu svá pravidla a hodnoty. Jim navzdory se nekořím modle ekonomického růstu a neschvaluji bezohlednost k přírodě. S nezničitelnou nadějí vnímám, že nejsem sama, kdo se řídí pravidly hlubinné ekologie, vstřícnosti, milosrdenství, skromnosti a radosti z každé žité vteřiny.  Setkávám se se svobodnými lidmi - muži,  ženami i dětmi. Mají svobodná srdce, nebojí se milovat a dělat druhým radost, dělit se s potřebnými. Díky srdci dokořán se mohou řídit jeho moudrostí, zvanou Prozřetelnost.

Procházím znovu role oblíbené herečky a moje ženská duše jim rozumí.

Paní Kramerová nemohla řešit svou neviditelnost jinak než revoltou a porušením pravidel mateřství. Byla mladá, nezkušená a hledala, co se nalézt nedá. Nakonec pochopila, že se jí podařilo obdařit dvě mužská srdce - synovo a manželovo - zázrakem vroucí lásky, spojenectví a nezdolnosti. Naučila je svobodě, aniž tu svoji naplno prožila. Film Francouzova milenka nabídl několik konců mileneckého příběhu. V každém z nich je cestou ke svobodě citová převaha nad mužem, ať už s ním žena zůstává, nebo ho opouští. Ve Vzpomínkách na Afriku utrpí Karen mnohonásobnou zlomeninu srdce, i nedostatečné zhojení jí však pokaždé přinese větší sílu překonávat nástrahy života. Hrdinka  Madisonských mostů získá svobodu silou obětovat osudovou lásku na oltář své obyčejné rodiny.  Film Druhá šance přichází s povzbuzením pro všechny manželky, vyměněné za mladší model. Stačí dozrát ještě o trošku víc, nepřestat zářit a být velkorysá... Nabízí se bezpočet výkladů zmíněných postav. Stejně tak příběh kterékoli ženy může mít několik vyústění.

Svoboda je stejná pro všechny, mohou ji mít muži i ženy. Možná by stačilo namísto nenasytného chtění vyjádřit vděk. V každém  okamžiku života nám leží u nohou poklad. Snadno ho přehlédneme, když budeme lpět na všem, co nám nenáleží.