PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Často mě přátelé zásobují odkazy na nejrůznější zaručeně účinné recepty na udržení, posílení, a uzdravení partnerství. Třebaže jsem ve speciálu Regenerace „Vztahy na rozcestí“ byla dosti konkrétní a vložila jsem do něj hodně ze svých osobních i terapeutických zkušeností,  neustále přibývají nové inspirace. Zdá se tedy, že bych mohla psát nekonečnou knihu, plnou zajímavých podnětů. Jakmile bych se ji však pokusila dokončit, okamžitě by se objevilo další téma, které v ní chybí.

Muži milují rychlé a účinné metody. Stále touží vynalézat takové postupy, které jim v životě pomohou vyhnout se chybám, neúspěchům a selhání. Hledají schémata, jichž se stačí přidržet, a vše půjde jako po másle. Pro úspěch v lásce vypracují seznam otázek, na něž je třeba odpovědět, či je pokládat, mapu zaručeně úspěšných doteků, přehled vhodných a působivých dárků pro určité typy žen, a tak dále... Dojímají mě tím k slzám. Jejich zázračné metody jsou totiž vždy ušity na míru jedinému muži – autorovi metody -  a skupině žen, s nimiž se setkal. Ani mezi nimi však nenajde dvě stejné, jimž by objevený postup bezvýhradně vyhovoval.

Skutečná, probuzená žena je tajemný hudební nástroj. Muž se na něj učí hrát celý život. Zní každý den jinak, může být nečekaně znělý i nečekaně jemný... Na začátku hry se zhusta zdá, že si rychle osvojil techniku a vyluzuje nádhernou hudbu. Po čase se však melodie rozpadá, vyšeptalý zvuk přestává vibrovat a je třeba vyměnit nástroj. To platí o klasické kytaře, u houslí je tomu však naopak. U žen se tento rozdíl nerozezná snadno, jsou si všechny svým způsobem podobné. Málokterá žena přesně ví, zda chce být houslemi nebo kytarou... Mnohá ani neuvěří tomu, že by mohla zrát a časem svůj tón zdokonalovat.

Žena „Stradivárka“ je ta, která miluje celým srdcem nejen život sám a svého muže, ale i podstatu daru ženství. Je to čirá studánka, jež nikdy nevysychá, vodu má lahodnou a léčivou. Byla však ukryta v kapradí a mechu na těžko dostupném místě. Jen statečný žíznící poutník ji dokázal objevit,  a vděčně pak o pramen pečovat...

Poutníků je málo, a tak se mnohý pramen vylije z břehů, řítí se nedočkavě po skalách a úbočích kopců, aby nabídl svou vláhu tomu, kdo jde kolem a možná ani nežízní...  Strach ze samoty  a neúspěchu v tvrdé konkurenci učinil ženy dostupnějšími a slabšími, než je přirozené, a muže pasivnějšími a pyšnějšími, než je důstojné. Odtud plyne přesvědčení, že mnohoženství je přirozený stav a mnohomužství zvrhlost. Dobře nám tak. Odvrátili jsme se od příkrých skalnatých stezek a vydali se širokými cestami údolím. Časem jsme uvěřili, že nic z toho, co je uloženo hlouběji nebo výše, není důležité. Toužíme být milováni možná více než milovat, žijeme ve světě nesplnitelných očekávání a prázdných vztahů. 

Ženy touží po partnerovi, který s nimi bude trávit většinu času, bude mít stejné zájmy, vše s nimi bude sdílet, bude skvělý otec, kuchař, uklízeč... a také milenec. Jakmile se tomu muž pokusí vyhovět, sklidí pohrdání a neúctu... Dokonce si vyslechne, „že není dost chlap“. Pokud je dost  chlap, poslouchá výčitky, že stále není doma, nesdílí se ženou stejné koníčky, přátele a zájmy, nestará se o rodinu, nepomáhá v domácnosti. Ocitne se v bludném kruhu, ztratí půdu pod nohama.

Skutečný, probuzený muž je šamanským bubnem. Rozezní ho jen něžné srdce a měkká, otevřená náruč. Je-li milován a ctěn, jeho zvuk zesílí a nabude léčivé moci.

Síla a laskavost se v duši dokonalého muže navzájem nepopírají, naopak – umocňují. Svou partnerku  hledá aktivně, pak se o ni uchází, chová se k ní zdvořile, ohleduplně, vzbuzuje v ní pocit bezpečí a naději na zajímavou, radostnou životní cestu.

Ani popsané ideály nejsou přijatelné pro kohokoli. Každý člověk je natolik originální, že mu nelze nabídnout univerzální recept na lásku.

Někdo potřebuje ve vztahu stále psychologicky analyzovat současný stav, sdělovat si navzájem pocity kladné i záporné, vysvětlovat situaci, hledat účinné postupy k překonávání nedorozumění, konfliktů a krizí. Jiný dá přednost mlčení, tichému souznění, empatii a důkazům lásky v činech, nikoli ve slovech.

Nezbude nám tedy nic jiného, než být sami sebou, okrášlit svou přirozenost vstřícností a ochotou vyhovět splnitelným přáním. Partnerství je výzva k objevování protějšku. Láska se pokládá na člověka i s jeho chybami a nedokonalostmi, vdechuje mu život a krásu. Otázky, které vedou ke zdokonalování vztahu, klademe jen sami sobě. Pro větší přehlednost jsou zjednodušené formulovány, platí samozřejmě pro muže i ženy:

Tajím před svým partnerem něco? Pokud ano, lžu často?

Opravdu vím, co mu udělá radost?

Vím, čeho se bojí?

Jaká je moje ochota a schopnost pečovat o něj v nemoci?

Dokážu konkrétně pojmenovat jeho vlastnosti, charakter, temperament?

Poznám bezpečně jeho emoce a jejich příčiny?

Znám dopodrobna jeho osobní příběh a uvědomuji si souvislosti mezi jeho dosavadními zkušenostmi a současným chováním?

Vysvětluji jasně své postoje, hodnotovou orientaci, politické cítění, filozofické zaměření? Dovedu je v klidu a věcně obhájit? Toleruji rozdíly v těchto oblastech?

Nepožaduji po něm pomoc, blízkost, pozornost v nevhodných chvílích?

Respektuji jeho únavu?

Dovedu ho rozesmát?

Je v mém srdci opravdu láska, nebo se jen bojím samoty?

Jsem ve vztahu hlavně pro vlastní prospěch a pohodlí?

Je pro mne v našem intimním životě na prvním místě jeho radost a potěšení nebo moje uspokojení?

Vítám a loučím se s ním vřele a něžně?

Nezapomínám děkovat, prosit a omlouvat se?

Oslovuji partnera tak, jak je mu to příjemné?

Důvěřuji mu natolik, že ho neomezuji v jeho zálibách, a přátelských vztazích?

.

.

.

Následovat mohou stovky podobných otázek, jejichž odpovědi jasně vyplývají z každodenních událostí ve společném životě. Není vhodné nutit partnera, aby nám tento úkol ulehčil a otázky zodpověděl. Vyřčená slova jsou jen slabým odleskem činů. Nesmíme především lhát sami sobě.

Partnerství patří mezi nejtěžší úkoly lidského života. Proto do něj musíme vložit hodně sil a času, být připraveni na bolest i strádání, nesmíme otupět a přestat být vnímaví k jemným kvalitám energie ve společné prostoru. Cit se nedá změřit a zvážit. Každý miluje po svém. Důležité je, abychom láskou v rámci svých schopností nešetřili.