PhDr. Patricie Anzari, CSc.

Každá žena je neopakovatelný originál, a tak je těžké porovnávat i zobecňovat. Přesto se zamyslím nad několika důležitými společnými tématy.
Velká část ženské populace se v myšlenkách zabývá svým vzhledem, jen mizivé procento s uspokojením. Ideál krásy se posunul daleko za hranice možného, přirozeného a zdravého. Je třeba počítat s tím, že téma krásy a přitažlivosti je pro většinu žen citlivé, bolavé, nepříjemné. Více než v jiných dobách potřebujeme dnes v tomto směru podporu, uznání i lichotky. Muži jimi však nehýří. Zrovna nedávno jsem měla klientku, jíž její tlustý, opravdu šeredný partner řekl, že s ní nepůjde mezi lidi, dokud nezhubne na velikost 32. V jejím případě to znamenalo zmenšení o dvě konfekční velikosti a vzhledem k výšce postavy stav blízký smrti. Byl to pouhý zlomek z jeho repertoáru psychického týrání. A nešlo o ojedinělý případ v mé praxi.
Podobně nehorázné požadavky však slyší mnohé ženy, když se uchází o místo. Vyšší věkové kategorie najdou uplatnění jen zázrakem. U mladých žen se kromě schopností, vzdělání, dobrých charakterových vlastností a ochoty pracovat deset hodin denně žádá takzvaný atraktivní vzhled.  Podtrženo, sečteno. Výsledkem je o třetinu nižší plat než na téže pozici dostane muž. Nikdo ho nepožádá ani o vyčištěné zuby. Jedná-li se – nedej bůh – dokonce o matku samoživitelku, obdrží plat ještě nižší, protože je přeci jasné, že nebude dost výkonná. Opak je pravdou. Tato početná skupina dam odvádí denně nadlidské výkony v mnoha disciplínách včetně vysokého profesionálního nasazení. Pokud je jim vůbec umožněno. Drtivá většina mužů by podobný životní program nepřežila déle než týden.
Chceš-li být hubená, nesmíš mít ráda jídlo, nemůže tě bavit vaření... Zase neodpustitelný nedostatek! Láska prochází žaludkem. Nezbývá než si vystavět vysoké a neprůstřelné sebevědomí. To však zavírá srdce a ztrácí se schopnost milovat...
Bezohlednost, neomalenost, neochota, nezdvořilost, vulgarita a lenost jsou silně zastoupeny v mužském chování. V ženách přesto ještě dožívá touha mít se o koho opřít, být romanticky hýčkány, ochraňovány. V praxi však musí nezávisle zvládat život, vědět si rady i s takzvanými mužskými pracemi. A tak také hrubnou, jsou podrážděné a oplácí mužům jejich všemocnost v organizování světa despektem a nespokojeností. Vymírají poslední kutilové schopní opravit cokoli, ovládající základy několika základních řemesel. Otcové nemají čas předat takovou výbavu synům. Ženy zajišťují správu a logistiku domácnosti díky internetu a schopnosti řídit auto nebo alespoň unést těžké tašky vcelku uspokojivě. Moc je to však netěší.
Všem chybí láska, málokdo v ni věří, a tak je lepší opouzdřit se necitlivostí.
Muži prchají z domu, když partnerky chtějí mluvit o svých pocitech. Vždyť jde jen o nespokojenost a obviňování. Slzy a city jsou nežádoucí. Je to jen vydírání, neobtěžujte s tím!
Ochlazení je už tak silné, že se blízcí lidé skoro neobjímají, nehladí, nelíbají...  Sexualita se redukuje na biologickou funkci, city obtěžují, jen vše komplikují.
Ženství umírá na úbytě. Je tak těžké být rovnoprávná, vzdělaná, využívat dobře své hlasovací právo a zároveň být šťastná...
Spontánně vznikají malé skupinky či kluby a zájmová sdružení žen. Potřeba opravdové krásy, romantiky a jemnosti už není sycena kulturními událostmi. Oficiální umění vzývá destrukci, ošklivost, provokaci, hnus. Moderní estetika vyznává přísné linie, minimum detailu, hranatost... Melodie v hudbě je kýč, útulnost je synonymem pro nevkus. Není divu, že se rodí andělská hnutí se spoustou růžových srdíček a kytiček a zdrobnělých slov, ženy všech věků se mění ve víly a rozevlátě tančí za zvuků cvrlikavých syntetických tónů a zvonečků. Když si pak sednou do kruhu s miskami čaje v dlaních, hořce si stěžují na muže...
Není to nic jiného než vyprahlé volání po něze, blízkosti, pocitu bezpečí a po uznání. Po naplnění bazálních potřeb ženství i mužství. Po znovunalezení harmonie mezi oběma světy, po společném plynutí a vzájemném obohacování.
Živá spiritualita, výchova a vzdělávání dětí by neměly být jen ženskou záležitostí, přizvat k nim muže však není snadné. Vládnou světu ve jménu soupeření a peněz. Na takové hlouposti nemají čas. Bůh přeci neexistuje! Kdyby tomu tak bylo, museli by naslouchat, být pokorní, soucitní a obětaví. Museli by dát přednost životu, zdraví a svobodě před ziskem, svět by se od základu změnil. Místo toho relaxují u návykových látek, u destruktivních počítačových her nebo pornografie. Každá žena označí tyto záliby za své úhlavní nepřátele, pokud už nerezignovala a nepodlehla nějaké závislosti sama.
Jak se cítí české ženy? Každý den jinak – někdy radostně, jindy zoufale. Všechny však zjevně či skrytě doufají, že se naučí zacházet s muži tak, aby často přicházeli s květinami a drobnými pozornostmi, s láskou a úctou. Aby strach nahradila touha, osamělost se změnila v blízkost a společné chvíle byly plné sdílení, humoru i něhy.
A jak se cítí čeští muži? Všichni zjevně či skrytě doufají, že se naučí zacházet s partnerkami tak, aby je milovaly, hýčkaly a obdivovaly, aby domov byl měkkou, něžnou náručí, v níž lze blaženě spočinout, společně se rozplynout a být rádi na světě. Pak teprve ženám otevřou dveře k úspěchu a rovnocenné spolupráci bez obav ze ztráty mužství.

Douška:
Ve své praxi sbírám také prožitky a dojmy mužů ze soužití a spolupráce s ženami. Připravuji článek o pocitech mužů. Spravedlnost pro všechny...