PhDr. Patricie Anzari, CSc.

O pocitech žen už bylo napsáno mnoho úvah včetně mé v předešlém čísle Regenerace. Pocity mužů jsou hodně skryté, neproniknutelná emocionalita je obecně považována za hlavní mužnou charakteristiku. Pokusím se poodkrýt toto tajemství, mnoho mužů se mi za roky praxe přeci jen svěřilo se svým vnitřním životem.
Muži to mají opravdu těžké. Jsou pod neustálým tlakem kulturním, společenským, psychologickým i ženským. Očekává se od nich, že budou úspěšní, každá cesta k úspěchu však skrývá mnoho nástrah a propadlišť, přes něž se dá jen těžko projít.
Nejvíce energie jim odčerpává zakrývání strachu a smutku, díky nimž padají do kategorie slabochů.
Nemohou si dovolit přirozený emoční propad, aniž by to bylo nepříjemně komentováno okolím. Z těchto důvodů u nás začíná pít alkohol a kouřit marihuanu mnoho adolescentů, vysoké procento mužů je závislých. Alkoholem se osmělí, cítí se úspěšnější v komunikaci, tráva jim dodá vysoké sebevědomí a pocit nadřazenosti v chápání světa. Hledají rychlá řešení, stydí se za oslabení a nechtějí v nich dlouho setrvávat. Dlouhodobě potlačují vyjadřování přirozených pocitů, včetně velké radosti, což je vede k agresivitě. Tu si naše kultura fatálně plete se silou. Agresivní sportovní výkon, agresivní chování je vynášeno do nebes jako projev mužné síly. Odtud se bere vulgarita i bezohlednost.
Hlavní definice násilí je z jakýchsi tajemných důvodů ignorována: agrese je projev slabosti a bezmocnosti. Je to útok odvracející ohrožení, jímž může být i prozrazení psychického stavu. Adorace násilí žene svět do záhuby, umocňuje nebezpečí válečného konfliktu. Naši mladí muži nemají vojenský výcvik. Vysoké procento jejich populace je fyzicky slabé, nejsou odolní k zátěži, tráví nekonečné hodiny v kyberprostoru, v němž nepotřebují tělo. I sex provozují virtuálně nebo alespoň relaxují sledováním pornografie. V případě války by někteří byli použitelní v oblasti ovládání nejnebezpečnějších zbraní. Díky závislosti a na online hrách se posunulo jejich vnímání katastrofy a fyzické bolesti, způsobené bojem, za hranice reality. Pravděpodobně by neváhali počítačem zabíjet, nedošlo by jim, že je ta smrt skutečná... Jejich cesta má charakter autismu, nemohou vytvářet hluboké vztahy, nemají na ně čas. Z této slepé uličky si mohou pomoci jen oni sami. Musíme se všichni modlit za to, aby včas zmoudřeli a uviděli širší souvislosti svého počínání.
V jiné slepé uličce je nezanedbatelná skupina mužů mladých i středního věku, kteří lásku k agresivní síle vyjadřují budováním svalové hmoty. I tady hledají rychlé cesty – anabolika, bohatí si píchají injekce růstového hormonu. Svaly jim rychle nakynou. V posilovně odvádějí velký výkon, jsou napumpováni testosteronem, propadají narcismu a jejich životospráva se začne paradoxně podobat životu anorektiček. Rýsují svaly hladověním, nechávají se zvěčňovat se svými obdivuhodnými auty... Bezhlavě se vrhají do procesu systematického ničení zdraví včetně plodnosti a navzájem se ujišťují, že se jim nic nemůže stát, vše je pod kontrolou lékaře - přesněji řečeno - dealera. Jakmile podpůrné prostředky vysadí, svaly se začnou zmenšovat. Musí je znovu užívat, protože se již nemohou smířit se svou přirozenou podobou. Navíc bez bobulí či hormonu začnou selhávat sexuálně. Partnerky nebo partnery vnímají jako dekorační předmět a zdroj uspokojení, nejsou schopni milovat, potřebují vlastnit, ovládat. Stanou se štvanci sebezničujícího kolotoče, který dokáže přetnout až kolaps, nebo závažné onemocnění. Ti, kdo se dívají zvenčí, je obdivují, závidí, netuší však, kam směřuje jejich jepičí vrchol formy. Oni sami začnou propadat úzkostem a pocitům bezvýchodnosti, jež bohužel opět řeší další závislostí – tentokrát na psychofarmakách. Živí hejno ekonomických upírů a jsou velmi osamělí. Mají příliš mnoho tajemství a velkou nedůvěru ke světu, a tak přichází o skutečnou lidskou blízkost. Není jiné cesty než panovačnost, zneužívání citů ve vztazích a majetnický přístup k nim. Ve skutečnosti jsou zoufalí a osamělí.
Jiná skupina mužů - převážně mladšího věku - se rozhodne k bohulibému životnímu programu v souladu s přírodou, snaží se obhajovat životní styl ohleduplný k ní, zabývat se vzdálenější budoucností lidstva. Agrese u nich vypukne ve chvíli, kdy zjistí, že musí porazit svalovce i kyberfanatiky, aby prosadili záchranný program pro lidstvo. Média nejsou na jejich straně, nikdo není na jejich straně, naše společnost je v tomto smyslu ještě v hlubokém spánku. A tak se někteří stanou velmi rozhněvanými muži, musí pro uklidnění občas sáhnout k nějaké návykové látce. Ti, kteří jsou čistí a odhodlaní, jsou pod nelítostným drobnohledem společnosti, jež je potřebuje nachytat při zrazování programu udržitelného rozvoje nebo politické loajality, aby nepřišla o pohodlí scénáře „po nás potopa“. Je to natolik stresující stav, že nadšení s věkem vyhasíná. Zrazují je všichni kolem, je těžké vytrvat. Sdružují se do komunit, osamělý běžec je předem ztracen. Uvnitř skupiny souvěrců je bezpečněji, mnozí přinejmenším začnou budovat ekologické domy a vychovávat k alternativnímu životu i své děti. Jak se cítí? Stísněně, čekají, zda se lidstvo přeci jen nedá vyburcovat.
Pak tu máme muže, neúnavně šplhající po žebříčku manažerských postů různých úrovní. Předmět činnosti není důležitý, jen výška příčky, kterou obsadili. Chtějí tvořit elitu národa, ovládat či vést svět. Nemohou se zdržovat ohledy na druhé, musí se obrnit psychopatickou bezcitností, aby mohli nerušeně stoupat. O tom, že žebřík není nekonečný, a že z vyšších příček se často padá, odmítají přemýšlet. Podstupují tisíce porad a meetingů, hovoří ekonomickým ptydepe, úzkostně dbají na to, aby jejich oblečení, auto, bydlení, partnerka odpovídaly úrovni, na niž se dopracovali. Jejich pracovní doba trvá nejméně deset hodin denně, ještě doma musí cosi řešit na počítači. Partnerky, manželky i matky je vyrušují neustálým dožadováním se pozornosti a stížnostmi. Potácejí se mezi osobními a rodinnými krizemi, kolabují, nemohou však z toho vlaku vystoupit. I oni jsou stále svíráni strachem, trpí poruchami spánku i sexuálních schopností, uvolnění nacházejí v návykových látkách. Ti osvícenější si naordinují sport a zdravý životní styl, protože jsou však hodně ambiciózní, zakousnou se do takového programu často až fanaticky a stanou se neúprosnými trenéry partnerek a dětí. Nechtějí o své cestě diskutovat, musí řídit. Znovu a znovu zakládají rodiny ve víře, že teď už vědí, jak na to. Potřebují ženy, které jim vyjadřují obdiv a nevychovávají je. To však dámy většinou praktikují jen v čase namlouvání... Jejich životní cesta se nápadně podobá horské dráze.
Další skupina se stane terapeuty, léčiteli, šamany, chtějí šířit dobro a zdraví. Vynalézají naprosto skvěle fungující metody a systémy výcviků, tím přitáhnou mnoho mužů s podobnými ambicemi a hlavně spoustu osamělých nebo bezradných žen, které potřebují někoho obdivovat a zbožňovat. Jsou se sebou spokojeni, protože pomáhají lidem. Pokud nepropadnou pýše, nezneužijí svého charismatu a pečlivě střeží blaho ve své neposkvrněné rodině, žijí naplněný a šťastný život. Jsou nositeli laskavé síly a záštity pro slabé. Musí však počítat s tím, že zhrzené pacientky a žárliví konkurenti sledují jejich činy a snadno je osočí z nepoctivosti. Proniknou-li do médií, připojí se ke štvanici i bulvár. Musí si připustit, že na této cestě si nemohou dovolit předstírat, žít jinak, než doporučují... Pak se nemají čeho bát. Snad jen hypochondrie, způsobené soustředěním na choroby a krize.
Mnozí šikovní, laskaví, obětaví i silní muži, stateční v těžkých situacích, mohou přesto strádat pod knutou nespokojených žen. Ženy se zatím nenaučily dostatečně ocenit laskavou sílu. Provokuje je bezděčně k neúctě a pohrdání. Ženy mají klíče ke světu. Mužská síla vychází z ženy, muž potřebuje být přijímán a milován bez podmínek svou matkou, posléze ženou a dcerami, aby se přirozeně vypjal k velikým výkonům, aby byl opravdu silný. Pak je vděčný a chrání svůj domov. Jedině tak muži povedou svět lepším směrem. Je to opravdu těžké zadání... Vždyť všichni – ženy i muži – touží po tomtéž. Jediná chyba je v tom, že to vyžadujeme, namísto toho, abychom si to navzájem poskytovali.