PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Lidské bytí se projevuje mimo jiné také procesem myšlení. V posledních stoletích došlo k jeho zbožštění a zdá se, že bychom to měli přehodnotit.
Při rozhovorech s lidmi, trpícími psychickými problémy, vyplouvají vždy na povrch destruktivní, až zběsilé procesy myšlení, které ústí v úzkosti, deprese, strach, zoufalství, agresivitu, blouznění, posedlost, ustrnutí ve vývoji a podobně. Člověk se přirozeně ztotožňuje s vlastním myšlenkami, a tak snadno podlehne pocitům bezvýchodnosti. Mozek mu v té chvíli nabízí jen samé katastrofické scénáře, poukazuje na všudypřítomné nebezpečí nebo nepřátelské naladění lidí v okolí. Vše, co se odehrává v hlavě, aniž by bylo vysloveno nahlas, nebo dokonce podrobeno reakcím posluchačů, považuje snadno za jedinou a nezpochybnitelnou skutečnost. Podléhá jí, a stává se tak vězněm pokřiveného obrazu světa.
V komunikaci často narážíme na pevnou zeď, vybudovanou ze špatně propojených informací, posbíraných z mnoha nesourodých pramenů. Vysokoškolské studium by se mělo opírat o schopnost smysluplně a systematicky zpracovávat informace a chápat souvislosti. K tomu pak přistoupí umění osobitě je interpretovat. V populaci je však takovými intelektuálními schopnostmi dostatečně nadáno přibližně dvacet procent lidí, zbytek pouze přejímá hotové výklady, k nimž se přikloní na základě náhodných faktorů jako jsou sympatie, sugestibilita, společenské trendy. Předávání moudrosti je proto spojeno s obrovskou odpovědností za stav světa.
Atraktivita psychologie a duchovních směrů vyústila v množství amatérsky těžkopádných a zavádějících teorií, jejichž autoři na daná témata zjevně mentálně nestačí. Vznikají pak návody na zaručeně rychlé pozitivní výsledky v oblasti osobního rozvoje, léčby psychických potíží, překonávání krizí ve vztazích a podobně. Mnozí lidé propadnou vášni studia dostupných teorií, vzhledem k jejich vzájemnému protiřečení jsou nuceni přiklonit se k některému směru. Snadno upadnou do stavu zmatenosti, přesycenosti informacemi. Jindy podlehnou potřebě přednášet svým blízkým, uvádět je na cestu pravou, díky nabytému poznání propadnou pocitu výjimečnosti.
Naruší to jejich blízké vztahy, ocitají se postupně v izolaci a začnou citově strádat. Takový stav vyústí v úzkosti, deprese nebo agresivitu a nesnášenlivost. Podlehli démonům ve své hlavě, nechali se jimi strhnout do propasti beznaděje a zavržení. Splašená mysl se ujala vlády nad jejich životem namísto toho, aby byla konstruktivním služebníkem, metodou poznávání světa.
Postupy, jejichž účinek je plně v rukou terapeuta s výjimečnými schopnostmi, jsou zavádějící. Popírají posvátné pravidlo životní cesty člověka jako majitele hluboké nadosobní vnitřní moudrosti, která jediná má řídit jeho kroky. K tomu, aby ten vnitřní hlas uslyšel, musí překonávat svoji pýchu, sobectví, malost, strach i lenost. Terapeut nebo učitel mohou být jedině průvodci, služebníky. Povzbuzují, nabízí klientovi další úhly pohledu a upozorňují na široké souvislosti jeho existence. Podporují ho ve chvílích malomyslnosti jako neúnavní obhájci naděje. Jsou ve službě, musí být ochotni k oběti, nesmí podlehnout touze být obdivováni a ctěni. Učitelé i nesčetné teorie jsou pouhými inspiracemi, na každém záleží, jak je použije, jak naloží s dary, které mu byly poskytnuty. A k tomu pouhé myšlení nestačí.
Slova jsou cennými pomocníky při sdílení vnitřních prožitků. Jakmile se však ocitneme v prostoru spirituálního, tedy nadosobního rozměru existence, nevystačíme si s nimi. Mohou jen přibližně vykreslit obrazy transpersonální zkušenosti. Některé školy se snaží otevřít cestu povzbuzováním k pozitivnímu myšlení. Mnohdy se tento postup považuje za meditativní přístup, v němž se člověk zklidňuje a ladí směrem k naději, lásce, pravdě.
Skutečná meditace je však stav čisté, od slov oproštěné mysli, jež se podobá zrcadlu nezčeřené hladiny jezera. V takovém stavu se dotýkáme samotné podstaty bytí a životní síly, učíme se nelpět na ničem, co je v naší blízkosti, nepřivlastňovat si nic, co nám přináší radost. Posilujeme se k překonávání překážek s velkorysostí. Jasně odlišujeme podstatné od nepodstatného.
Než však sklidíme ušlechtilé plody rozjímání, musíme podstoupit nelehký, mučivý boj s neodbytnými myšlenkami, jejichž žvanění nemilosrdně bombarduje hladinu jezera a znečišťuje jeho vodu.
Naučit se meditovat není snadné. Zpočátku jen technicky pozorujeme a prociťujeme nádech a výdech, unikáme myšlenkám, přemáháme netrpělivost, fyzickou bolest, zoufalství z neúspěchu. Z hlubin našeho nevědomí se vynoří kal zapomenutých křivd i vin, závist, žal, zloba. Démoni se nás snaží svést z cesty. Trvá dlouho, než soustředěni na dech zažijeme dotek zázraku života, hlubokého míru a vděku. Probudí se naše nehmotné srdce, které přetéká láskou ke všemu živému i neživému. A ještě déle trvá, než překročíme hranici svého Já a dáváme sílu lásky a míru k dispozici celému vesmíru. Pak teprve opravdu meditujeme. Není jiné cesty k získání vlády nad nebezpečnými formami mysli. Jako vše ušlechtilé, je stav meditace dosažitelný jedině za pomoci pevné vůle, pokory a disciplinovanosti.
Každá úroveň naší existence musí být průběžně očišťována. Detoxikace, odkládání, osvobozování, propouštění na svobodu... Samotná očista je náročná. Cesta k osvobození, k získávání moudrých vhledů a k lásce bez podmínek je krvavá, bolavá, přesto nádherná. Poznání, které přináší, přirozeně plodí souznění, vzájemnou podporu, péči o Zemi i všechny její obyvatele, úctu k Vesmíru.
Trpíte úzkostmi, depresí, agresí, depersonalizacemi, negativismem, paranoidními pocity a řadou dalších nepříjemných stavů? Usedněte na tichém místě a soustřeďte se na výdech, nádech, výdech, nádech... Nevzdávejte se pro těžkosti začátku. Stačí pár minut denně, posléze se čas prodlouží. Démonům nezbude než utichnout, rozplynout se postupně v čisté vodě vaší mysli.
Neznamená to však, že máme v meditaci trávit hodiny a hodiny. Čas je vzácnost, každý máme své poslání, které je třeba naplnit. V meditaci k němu získáme sílu, trpělivost a moudrost.