PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Smích patří mezi mé nejoblíbenější aktivity. Nejraději bych mu věnovala všechen čas. Ráda rozesmávám druhé, mám v zásobě docela slušný arzenál anekdot i zážitků pro nejrůznější příležitosti. Každodenní život je naplněn vtipnými momenty, stačí je sbírat. Vadí mi výsměch oslabeným. Miluji velkorysé přátele, s nimiž se navzájem špičkujeme, aniž se někdo urazí. Nejcennější je pro mne humor plný intelektuálního jiskření, ať už jde jen o sofistikovanou hru s češtinou a jejími nepřebernými možnostmi, nebo svérázné komentování událostí z politického, kulturního a vědeckého dění. Účastníci debaty tu staví na dobrých znalostech z daných oborů a přitom je dokáží odlehčit nečekaným úhlem pohledu. Spatřuji v tom klíč k léčbě depresivního vnímání moderního světa, silného protivníka skličujících spikleneckých teorií, opírajících se o premisu všeobecné bezmoci a beznaděje. Odhalování tajemných ničivých vlivů často vítají slaboši, objevujíce v nich nezpochybnitelnou příčinu svých neúspěchů. Slabošství není neměnné, jde jen o nezralost. Stále jsme na cestě k moudrosti a odvaze. Vybavuje se mi kreslený vtip:

Odsouzený, jsa veden na popraviště, říká katovi: „Ale to, jak jste mě mučil, vám do smrti nezapomenu...“

Každý se směje něčemu jinému, proto musí být švandy hodně. Všichni si pak přijdou na své. Nikdy nezapomenu na obrázek, který se mi naskytl, když jsem zastihla kamaráda slzícího smíchy u televize. Zvědavě jsem přiběhla, abych si také užila. Byli tam Tom a Jerry. Jeho záchvat byl silně nakažlivý, ač mi zvířátka tak vtipná nepřipadala. On se smál jim, já jemu. A měli jsme krásnou chvilku. Později mi došlo, že to nebyl jen odlesk dětství, jemuž u něj T & J vládli. Nabíral sílu a odvahu utkávat se se životem. Sám byl drobný a jistě mnohokrát čelil převaze. Maličký, statečný a chytrý myšák, na nějž kocour nikdy nevyzraje, byl právem jeho hrdina.

Ve vtipech je mnoho moudrosti, nabízejí nadhled, léčí zabedněnost.

Někdy jsem nucena poslouchat příběh, jehož majitel se brání odpovědnosti za své kroky, popisuje tisíce neřešitelných situací, aby ze mě vymáčkl nějakou radu, již by pak nemilosrdně rozdupal jako zcela nepoužitelnou. Kontruji obrázkem pána, rozjímajícího na lavičce před domem: „Tak bych šel do lesa, ale nechce se mi...“.

Manželskou krizi po dlouhodobém soužití může mistrovsky rozřešit jediná věta pana Renčína: „Všechno je relativní, Marie, když jsme na tom byli nejhůř, měla jsi nejhezčí zadek z celé ulice“.

Ona opáčí dílem téhož mistra: „Františku, nepřidělávej mi práci! Sundej si ponožky, když si stříháš nehty na nohou!“

Pro případ domácí šikany, kterou oběť trpně snáší a bojí se změny, mám vtip z psychiatrické ordinace: „Tak vy, pane Nováčku, pracujete dvacet let u lisu za osm set korun měsíčně a práce vás baví... No, to je opravdu vážné.“

Pro zášti, vzniklé dědickým sporem, je užitečný židovský vtip o tom, jak šli Kohn s Roubíčkem hřešit. Zabrousili do zakázané restaurace a objednali si řízek. Číšník přinesl jeden malý a jeden velký a nedbale je položil doprostřed stolu. Nastala chvíle váhání, pak si Roubíček přitáhl tu velkou porci. Kohn se rozčílil: „To jsem si vo nich nemyslel, že jsou takový!“

Roubíček opáčil: „A co by voni udělali na mým místě?“

„No samozřejmě bych si vzal ten menší!“

„A maj ho, ne?“

I vada řeči se dá dobře prodat.:

Přijde pán do květinářství a praví: „P-p-p-p-p-prosil b-b-b-bych t-t-t-tamten b-b-bez.“

Květinářka: „Můžete ho mít, ale je to rododendron.“

„J-j-j-j-já v-v-v-vím, a-a-ale m-m-m-mně jede v-v-v-vlak...“

Humor nepotřebuje vulgarismy, jeho kouzlo spočívá v jinotajích a laskavosti, s níž karikuje život. Laskavost tkví v tom, že po šlehu přichází stejně smích. Smích jako nejlepší léčitel úzkostí, stresu, poraženectví...

Umíme se smát? Zaposlouchejme se do smíchu, pokud máme možnost nějaký slyšet. Prozradí nám mnoho o svém nositeli. Míra napětí a nesvobody v životě se přímo promítá do způsobu, jakým se člověk směje.

Oproti běžné barvě hlasu náhle slyšíme sevřený, o mnoho vyšší zvuk, až nepříjemně ječivý nebo mečivý. Znamená to, že ta osoba obvykle potlačuje své emoce, neumí být spontánní, směje se pro druhé, aby ukázala, že se baví, nebo že ji to baví. Nemá v životě pocit svobody, je uvězněná v konvencích, nechce nikoho zklamat. Nehospodaří dobře s energií, může se nečekaně zachovat agresivně.

Jiný člověk si při smíchu zakrývá ústa rukou. Pokud jen neskrývá ošklivé zuby, můžeme si být jistí, že není moc pravdomluvný.

Hurónský řev, smích na celé kolo, který končí v bezhlesné křeči se slzami v očích, prozrazuje na svého majitele, že je rád na světě, umí si užívat, neumí se moc ovládat. Je svobodný, radostný, snadno se dojme. Citlivý je však hlavně sám k sobě.

Nenápadný tichý smích s přirozenou barvou hlasu prozrazuje pocity méněcennosti, velikou schopnost naslouchat a respekt k prostoru druhých. Takový člověk není rád středem pozornosti, dává přednost své neviditelnosti. Je spolehlivý, nepřehlédne nebezpečí, s pomocí však váhá, aby se nezachoval bezohledně.

Zvonivý lahodný smích prozrazuje vnitřní krásu,  otevřený smích se zakloněnou hlavou svobodu a sklony k snění... Je mnoho dalších způsobů, jak vyjadřujeme krásnou emoci radosti. Potřebujeme se stále uvolňovat a osvobozovat, aby náš smích byl nakažlivý a snadno léčil na potkání.

Jsou tací, kteří se nesmějí skoro nikdy. Zračí se v tom více nepřátelskost než smutek. Bojí se být manipulováni, a tak každého baviče zlikvidují svou nepřístupnou maskou, humorem zcela nedobytnou. Mají panovačné sklony, nerespektují prostor partnerů. Existuje pro ně lidové přízvisko „buriáši“. Babička je definovala tak, že se smějí jednou za sedm let na půdě do pytle.

Dá-li se hovořit o vlastnostech národa, je zřejmé, že my Češi umíme mistrovsky jediné: komentovat chytrými vtipy žhavou současnost. V srpnu 1968 se jich vyrojilo mnoho, utkvěla mi jedna lakonická bajka: „Tady něco smrdí,“ řekl tchoř.

Když nedávno vyšla najevo korupční aféra trenéra národního hokeje, pohotově vyběhla mezi lid parodie známé písně Richarda M.: „Dnes je trénink u starýho Růžičky, sbal si prachy do pořádný ruličky...“

Kéž v sobě tuto vlastnost aktivně pěstujeme, kéž je s námi veselo. Život je nádherný a stojí za to, abychom ho oslavovali slzami i smíchem.