PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Hysterii v lidovém pojetí chápeme jako přepjaté, emocionálně předimenzované chování oscilující mezi extaticky křečovitou radostí, zničujícím, vulgaritami a fyzickými útoky opepřeným hněvem a hlubokými depresivními propady s proklamovanými výhrůžkami sebevraždou. Také sem patří lhavost, sklon k přehánění, potřeba upoutat pozornost a předvádět se. Hysterikovi je úplně jedno, že se ztrapňuje, je přesvědčen o své dokonalosti, může si dovolit cokoli. Zároveň je vybaven ďábelským instinktem, díky němuž neomylně odhalí slabiny oběti a bez milosti ji začne mučit, aby dosáhl svého.
Většina lidí si myslí, že jde o čistě ženský problém, hysteričtí muži však také existují. Odborná literatura uvádí, že jich je desetkrát méně než žen, já bych dodala, že jeden hysterický muž vydá za deset takových žen, takže rozložení v populaci je rovnoměrné.

V mužské verzi jde často o charismatickou osobnost, která veškeré své kouzlo zneužívá k diktátorskému ovládání co největšího teritoria, neštítí se žádných metod k upevnění své pozice a dosažení blaha, nemá s nikým soucit. Takový byl Adolf Hitler. Menší kalibr se vyznačuje především tím, že je majitelem posvátných pravd, za něž neustále bojuje. Vyvolává konflikty na všech frontách, často je v nich v roli ochránce, bojovníka za cosi, gentlemana. Působí to sympaticky až do chvíle, kdy ochraňovaná osoba odmítne pomoc. Je zadupána do země smrští argumentů a pochopí, že je v pasti. Pokud s ním nebude ve všem souhlasit, se zlou se potáže. Také nesmí ochránce nikdy opustit, po jeho boku musí zapomenout na vlastní názor, na svobodné rozhodování.
Jiný typ působí trochu křehce a zženštile. Vystupuje jako permanentně zraňovaná a trpící oběť, vydírá, dožaduje se péče, pozornosti i lásky slabošsky trapným způsobem. Svou rodinu či skupinu příznivců drží pevně ve spárech krutým obviňováním a nelítostnými výhrůžkami. Je nezdrženlivý, proto má velké sklony k závislostem, kterým dokáže hluboko propadnout. Vzbuzuje lítost, pro své osobní kouzlo je snadno milován, a tak mu ti, jež ho zbožňují, chtějí z problémů pomoci. Vyjadřuje jim velikou vděčnost, slibuje, zapřísahá se, nikdy s tím však neskončí. Za každé své selhání okamžitě někoho obviní. Není-li vhodný pachatel po ruce, mohou za to jistě rodiče nebo bůh. Někdy si dokonce sype popel na hlavu, ale změna k lepšímu nenastane. Výsledkem je vždy týrání blízkých, psychické násilí.

V ženské podobě si všichni snadno vybavíme křiklavě oblečenou a přehnaně nalíčenou nebo naopak naprosto neupravenou osobu, která ječí na děti, na manžela, stále usedavě pláče, občas vybuchne v záchvatu křečovitého smíchu. Při každém silnějším konfliktu se sápe do okna s varováním, že skočí. Na jakoukoli kritiku reaguje nenávistně nebo se zhroutí v hysterické křeči, podobné epileptickému záchvatu,. Tento pověstný hysterický oblouk nepředvede nikdy o samotě, vždy musí být v dosahu nějaký svědek. Mnohá z těchto žen kouří jak smyslů zbavená, ráda si přihne. Má silnou potřebu obdivu, proto udržuje mimomanželské vztahy nebo alespoň hodně a trapně flirtuje. Výsledkem soužití jsou psychické problémy dětí i manžela, žena si však nepřizná, že by na nich měla sebemenší podíl. Vášnivě propaguje teorie o dědičnosti a chemických změnách v mozku. Když někoho dožene do stavu invalidity na psychiatrickou diagnózu, prezentuje se jako ušlechtilá pečovatelka, která si bohužel špatně vybrala za partnera slabocha, jenž navíc zatížil svými nedobrými geny všechny své potomky.
V luxusnějším provedení vidíme mladou atraktivní krasavici nápadného designu, která touží po slávě a blahobytu. Obojího se snaží dosáhnout buď cestou vlastní umělecké či modelingové aktivity, v případě naprostého nedostatku talentu svede velmi bohatého muže středního věku, jehož bez skrupulí odtáhne od rodiny. Po čase se z ní stane fanatička kosmetických operací a omlazovacích kúr, trpí nesnesitelnými migrénami, je závislá na psychofarmakách a terorizuje manžela. Když je vyměněna za mladší model, objeví u sebe nadpřirozené schopnosti, nastoupí kariéru vědmy nebo jiné podobné profese. Může být úspěšná, protože má neomylný instinkt vycítit slabosti a silné stránky člověka a rozvodem získala prostředky na nejdražší a účinnou propagaci své zázračné činnosti.

Vysoký intelekt je u osobností s histriónskou poruchou nebezpečná zbraň, dovedou kultivovat své primitivní projevy a chování, o to ničivější metody používají pro ovládání svého teritoria. Na pracovišti dokáží totálně rozvrátit pracovní kolektiv mazanými intrikami a šířením pomluv.
Bez ohledu na intelekt jsou hysteričtí psychopati mistry ve vymývání mozku. Protože trpí bájivou lhavostí, jsou schopni obrátit jakoukoli situaci ve vlastní prospěch. Můžeme být svědky neuvěřitelných zvratů v průběhu konfliktu. Na počátku jsou usvědčeni z podvodu, nevěry, krádeže a na konci je obviněn poškozený, který po brainwashingové lázni úplně zapomněl, proč se do té mlýnice vlastně dostal. Pokorně přijme jakýkoli trest, jen když získá příslib, že do něj hysterik přestane řezat.

Hysterická psychopatie je jednoznačně označována za neléčitelnou poruchu osobnosti. Jedním ze zásadních důvodů je, že její nositel nemůže být se svou diagnózou obeznámen, aniž by ztropil zničující bouřlivý poprask. Nikdy ji neuzná, nikdy nebude spolupracovat na své terapii či osobním růstu. Může předstírat ochotu, zkušený terapeut mu to nikdy neuvěří. Hysterik se totiž neštítí žádné ničemnosti, pokud v ní vidí cestu k vítězství.
O původu tohoto nadělení se vedou mnohaleté spory. Všichni se shodují na tom, že jde o poruchu, vzniklou v raném dětství. Jedni říkají, že dítě bylo příliš opečováváno a všichni mu otrocky vyhovovali. Naučilo se prosazovat svou vůli násilím a tento postup už neopustilo. Druzí zas vidí příčinu v naprostém nedostatku lásky především od matky, což vede k bezohlednému vyžadování blaha a výhod od celého světa.
Jsem nezničitelná optimistka, tvrdím, že na rodiče se můžeme vymlouvat nejdéle do patnácti let. Jak se svou výbavou naložíme, je jen a jen na nás. A tak se do této předem prohrané bitvy občas vrhnu. Většinou se stanu pacientem nenáviděnou osobou. Dosáhnu však toho, že rodina a okolí se proberou, pochopí podstatu osobnosti svého mučitele a přestanou být snadnými terči pro bodné a sečné rány jedovatého jazyka a dalšího ničivého arzenálu svého miláčka. Dozví se ode mne základní poučku: hysterik nesmí nikdy řídit rodinu, vést musí někdo silný, nezlomný. S hysterickým člověkem lze žít jedině za předpokladu, že jeho blízcí odloží očekávání rovnocenné spolupráce. Pokud ho vezmou jako věčně dospívající problematické dítě, mohou to přežít.
Naději vidím v aktivním duchovním životě, v otevření srdce a nacházení smyslu ve službě druhým. Pocitů blaha lze dosáhnout, aniž by někdo musel trpět. Povede se to vzácně, to však není důvod k rezignaci. Hysterici jsou pro mne apoštoly slepé uličky, do níž se lidstvo dostává ve vleku zbožštění materialismu, přednostního uspokojování osobních potřeb a pýchy pohrdající prozřetelností. Lhaním, zastrašováním a vydíráním dosáhneme jen zkázy mezilidských vztahů. Jedinou nadějí je dotek nepomíjivých hodnot a boží přítomnosti. K tomu se snažím ta zarputilá stvoření povzbuzovat a doprovázet. Bohužel jsou ochotna naslouchat, jen když jim hrozí smrtelné nebezpečí.