PhDr. Patricie Anzari, CSc.

Transpersonální psychologie jako obor existuje skoro čtyřicet let, její čas však teprve přichází. V minulém se stala odpovědí  na hrubě materialistické pojetí člověka, z jehož pasti se dodnes humanitní obory neosvobodily. U její kolébky stál mimo jiných český velikán psychiatrie, filozofie a příbuzných oborů Stanislav Grof, autor rozsáhlé řady excelentních publikací. Etabluje nové vědecké paradigma a dokonale propojuje teoretické i praktické poznatky lidského bádání. Tisíce kazuistik z jeho terapeutické praxe a bohaté osobní zkušenosti, jeho encyklopedické znalosti z mnoha oborů včetně exaktních věd i umění, znalost patnácti jazyků, schopnost prostudovat neuvěřitelné množství pramenů - to vše vyústilo v propracované, skvěle vystavěné a převratné pojetí ontologie, vědomí a psychiky.

Materialistická věda dosud přesvědčivě neobhájila své základní tvrzení o závislosti vědomí na hmotě, považuje je pouze za produkt neurofyziologických procesů. Po tisíciletí přinášejí lidé zprávy o mystických prožitcích, o stavech vědomí, které přesahují hranice osobnosti a tělesného schématu. Nejsou spoutány časem ani různými formami existence.

Lpění na hmotném světě uvrhlo lidstvo do deprese a úzkosti, strach ze smrti plodí agresivitu, bezohlednost a touhu po moci.

Francouzský vědec a náboženský myslitel první poloviny minulého století Pierre Teilhard de Chardin ve svém spisu Le Phénomène  humain napsal:

Nejsme lidské bytosti prožívající duchovní zážitky. Jsme duchovní bytosti prožívající lidské zážitky.“ Zastavme se u tohoto půvabného výroku. Můžeme si snadno uvědomit, kolik radosti a naděje obsahuje. Nedotkneme se jich však, pokud budeme ignorovat nepřeberné možnosti hlubokého poznání skrze holotropní stavy vědomí. Směřují k celistvosti, rozšiřují poznání až ke splynutí s Univerzem. Umožňují nám návrat k podstatě, život v harmonii s vesmírným kontextem. Grof je definuje jako specifickou proměnu vědomí spojenou s hlubokými změnami vnímání a procesu myšlení, změnami ve všech smyslových oblastech s intenzivními, často neobvyklými emocemi. Hovoříme také o stavech změněného či rozšířeného vědomí.

Dosáhnout takového prožitku lze přírodními cestami (meditace, trans) nebo pomocí psychotropních látek z říše rostlinné nebo chemické. Cesta ztrácí hloubku a kvalitu, je-li zneužívána, člověk na ni vstupuje bez pokory, nepřipraven, zanesen nečistým způsobem života a toxickými látkami. Uživatel se sice dotkne pestrých a zajímavých prožitků, mnohdy se však ocitne ve skličujícím stavu a pocitu bezvýchodnosti. Přivolává pak znovu a znovu tyto průvodce, aby mu pomohli k úniku z bolestné reality. Trvalý efekt ve smyslu osobního růstu, zmoudření, velkorysosti a hlubokého vhledu do podstaty bytí se nedostaví.

Ideologie egocentrického materialismu deformuje duchovní život moderního člověka. Zmocňuje se posvátných prostředníků nezdrženlivě, nenasytně a očekává rychlé výsledky ve formě osvícení, nekonečného štěstí. Kontraproduktivním výsledkem je pyšná omezenost, pocit nadřazenosti nad těmi, kteří „v tom nejedou“.

Holotropní vědomí je chrámem, v němž se ego rozpouští a duše splyne s věčným světlem. Slovy nepopsatelné obrazy a poznatky naplní bytost po okraj štěstím v posvátné prázdnotě i smysluplném uspořádání všehomíra.

Poodhrnuji oponu svých cest. Zde je nepatrná ilustrativní ukázka. Slova nestačí, spojují se v poetické symboly.

S náručí dokořán čekám na požehnání... Dostává se mi ho díky vesmírnému klavíru, na nějž hraji celou bytostí. Nejprve ruce - prsty se rozběhly po klávesách s Davidem Martellem, jehož hudba mě provází. Plní se mi dětský sen - s uchem na parketách jsem poslouchávala hodiny klavíru u profesorky, žijící o patro níže a toužila být zasvěcena do toho nádherného tajemství. Klaviatury se rozmnožily, hudba zaplavuje celý svět - hraji i nohama, jejichž prsty ožily a naplno se zmocnily hudby. S Davidem rozezníváme okoralá lidská srdce k souznění, k lásce, k vzájemné blízkosti. Z hloubi duše mu rozumím. Proto cestuje se svým klavírem po světě, hraje na ulicích, na nečekaných místech. Stejně jako já se potřebuje dotýkat lidských duší a rozeznívat je v harmonických akordech, bez nichž není láska živá. Pokouší se uzdravovat svět. Jeho osamělost a odolnost vůči obdivu i nepochopení mě prostoupily.

Ruce se mi spojují konečky prstů, které hrají o sebe, energie proudí neuvěřitelnou silou. Objevuji krásu modlitby, smysl spojení bříšek prstů v anténu pro příjem vysílání z nebes. Cítím obrovský vděk a oddanost Bohu, trpělivé a nezničitelné lásce.

Zaplavuje mě závratné štěstí, nemohu tomu uvěřit. Beru svou šťastnou tvář do dlaní, jako bych ji do nich chtěla navždy otisknout. Kdykoli do nich obličej schovám, znovu se zachvěji blahem...

Malý střípek čehosi, co máme na dosah a přeci těžkopádně bloudíme a propadáme strachu. Probudí nás dotek zářivé podstaty bytí a svobody bez hranic, jejíž součástí jsou zrození i smrt jako smysluplné body přechodu mezi tělesnou a netělesnou existencí. Zkušenost, jíž musí každý projít sám. Pak teprve hluboce porozumí všem, kteří odtud přinášejí další inspirace.

Stanislav Grof v Kosmické hře upozorňuje,že „...člověk se zážitky omezenými jen na hylotropní (na hmotě závislý) stav vědomí, kterému se nedostalo prožitkového přístupu k transcendentním a posvátným oblastem skutečnosti, sotva překoná hluboko zakořeněný strach ze smrti a stěží najde v životě jeho hlubší smysl... Takový životní přístup, který spojuje hlubinné sebezkoumání s inspirovaným jednáním ve vnějším světě, se může stát významným faktorem při řešení globální krize, pokud se uplatní na dostatečně široké základně. Vnitřní proměna a urychlený rozvoj vědomí mohou významně zlepšit naši naději na přežití a mírumilovné soužití.“

Kéž jsou tak ušlechtile motivování všichni, kdož s transpersonální psychologií různými způsoby koketují.