PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Psychologie je velmi módní koníček. Trh je zaplaven spoustou literatury, výcviků, workshopů, efektivních metod. Obzvlášť vášnivě se po možnosti ovlivňovat a „vylepšovat“ lidské životy sápou lidé s technickým vzděláním. Snaží se ukázat ubohým obětem humanitního vzdělání, že jsou nemožné, bezmocné. Je přeci třeba vynalézt jednoduchý, spolehlivý a účinný postup, který všechny problémy vyřeší. A tak vynalézají, experimentují, vytvářejí ekonomicky úspěšné systémy výcviků, po nichž komukoli vtisknou do ruky certifikát opravňující vstupovat do soukromí druhých. Technické mozky jsou světu prospěšné v mnoha oborech, pro dotýkání lidské duše však postrádají hluboké poznání psychologických, filozofických a spirituálních souřadnic, většinou i lidskost, empatii a cit. Výsledky takových metod mají krátkodobý účinek, způsobený především nadšením absolventa či pacienta pro sebejistého, charismatického a lehce autistického učitele.

Odborníci, oprávnění pořádat akreditované psychoterapeutické výcviky, se tomu snaží čelit totálním zúžením oboru nejen na absolventy psychologie, ale i na dva posvěcené směry: „talking therapy“ a psychoanalýzu. Problémem je, že psychoterapie v rukou odborníků prošla dlouholetým vývojem také za hranicemi naší vlasti a rozvětvila se v řadu dalších směrů, zahrnujících i práci s hlubokými prožitky, mnohde dokonce s rozšířenými stavy vědomí. V našich podmínkách klopotně objevujeme metody šedesátých let minulého století, ještě jsme se však neprokousali ke konci onoho posvátného desetiletí.
Milovníci Jižní Ameriky se vydávají pseudošamanskou cestou, na níž nabízejí v nečistém kontextu odvary z posvátných bylin jako zaručenou cestu k osvícení, prozření, léčbě. Jde o nebezpečné a bezohledné zneužívání obřadů, k nimž má člověk přistupovat pokorně připraven, sžit s příslušnými kulturními kořeny. Efekt takové „cesty“ u západního člověka nemůže obyvatel pralesa pochopit ani ošetřit, samozvaný západní šiřitel není vybaven k interpretaci a následné péči o ty, kterých se zkušenost hluboce dotkla.
Nad tímto chaosem se šťastně vznášejí koučové, jejichž ceníky prozrazují, že nabízejí nejvyšší kvalitu. Nemají žádnou odpovědnost, protože nedávají rady, jen doprovází, spolupracují a systémem účinných otázek dovedou klienta k nalezení řešení. Jde-li o efektivitu podniku, klovací pořadí manažerů nebo problémy v pracovním týmu, budiž. Ale ono to nestačí, musíme přeci rozvrtat také osobnost, diagnostikovat ji svým způsobem a pomoci lidem k úspěšnému uspořádání osobního života. A šup, už nám koučové přelezli plot do psychoterapeutické zahrádky. Dušují se, že nic takového nedělají, témata, která řeší, však prozrazují, že překračují kompetence pouhé spolupráce a doprovázení. Sladká nevědomost o možných důsledcích vrtání je udržuje v klidu a radosti z nádherného povolání. Nejde o velké nebezpečí, protože je to zábava pro movitější, aktivní část populace, což téměř vylučuje přítomnost vážných duševních onemocnění. Poruchy osobnosti jsou tak jako tak těžko ovlivnitelné zvenčí. Malým problémkem jsou nezaměstnané manželky veleúspěšných mužů. Tam však stačí udržet vše v chodu, aby nedocházelo ke zbytečným zemětřesením.
Zpovzdálí vše pozoruje psychiatrická jednotka, která útočí chemickými zbraněmi na nežádoucí symptomy a nezabývá se významem příběhu porouchaných jedinců. Je velmi úspěšná, kdekdo zobe a pochvaluje si, jak je krásné nic necítit.
Lidoví terapeuti přestávají být v módě, každý se chce léčit sám pomocí dostupných kouzel. Musí se přizpůsobit poptávce, a tak buď školí, nebo udržují své věrné v naději, že již brzy dosáhnou štěstí. Většinou kolem sebe shromažďují osamělé lidi, kterým chybí lidská blízkost, podpůrná skupina lidí, pocit, že někoho zajímají. Mnohde taková společenství bohulibě plní funkci náhradní rodiny a neškodí.

V devadesátých letech bylo těžké najít porozumění mezi léčiteli a lékaři. Patřím k těm, kteří se snažili oba tábory sblížit, po řadu let jsem ve svém týmu měla lékaře i léčitele. V současnosti spolupracuji jen s lékaři. Z mé zkušenosti nebyla hlavní příčinou neochota medicíny, ale nedostatek pokory a nekompetentní užívání medicínské terminologie na straně léčitelů. Nepřátelské postoje zdravotnictví vůči opravdu cenným alternativním léčebným metodám (homeopatie nebo akupunktura) jsou toho důsledkem.
V oblasti práce s lidským příběhem jsme my, odborníci, v ještě komplikovanější situaci. Nutnost znalosti anatomie, fyziologie a ostatních oblastí medicínského poznání je zjevná tam, kde vstupujeme do situace tělesné nemoci a ohrožení života. Obhájit však podmínku hlubokých a komplexních znalostí z oboru psychologie a filozofie s přihlédnutím k sociologii a pedagogice v praxi psychoterapeuta je téměř nemožné. Zvláště teoretická psychologie a filozofie jsou složité, abstraktní, intelektuálně náročné obory, které umožňují odkrývání nejjemnějších souvislostí přediva lidského vědomí a prožívání. V interpretaci krizí psýché a životní cesty člověka se nelze spokojit s těžkopádným „selským rozumem“, ani se zájmovou četbou odborné literatury. Každý člověk je neopakovatelný originál a jako takový nemůže být nahlížen hrubým prizmatem jednostranných a z kontextu vytržených schémat.
Terapeut musí být schopen nabídnout také autentickou lidskost, laskavost a empatii, bohatou životní zkušenost. Terapie je služba, nikoli vedení, ovládání, manipulace.
Záleží jen a jen na klientovi, či chcete-li pacientovi, komu svěří do péče svou bolavou duši, kde najde útočiště a povzbuzení. Nabídka je široká a mnohdy prvoplánově velmi atraktivní. Konzumní kultura oslňuje umělohmotnými hvězdami, které se však zajímají jen samy o sebe a šikovně surfují na módních vlnách nabízejíce okouzlující okamžiky v bezpečné vzdálenosti od spotřebitele.
Ušít svatební šaty zadáme švadleně, koupelnu opraví instalatér, nikoli naopak. Náš příběh, naše duše jsou snad méně důležité než šaty a koupelna?
Průvodce na cestě, důvěrník, čistička zlozvyků a destruktivních nálad, ten, kdo věří ve váš potenciál, ten, kdo ochrání vaše vztahy před vaší ukvapeností a nezdrženlivostí, kdo nezneužije informace, které mu dáte... neúplný výčet poslání psychoterapeuta. Měli byste vědět, odkud přišel a nakolik ho zajímáte, měli byste mít dobrý pocit z jeho blízkosti, stisku ruky, z pohledu do očí... Nabídka je veliká, nikdo není univerzální. Kdo hledá, najde.