PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Základním cílem člověka není být lepší než ti druzí, ale být lepší než vlastní včerejší já.

(Jeho Svatost 14. dalajláma)

Ráda v legraci říkám, že moje centrum v Rynarticích je vlastně polepšovna. Občas to někoho urazí, protože o spirituálním růstu se má hovořit jen ušlechtile a vzletně. Mnozí tak činí, aniž by vykazovali sebemenší pokrok. Duchovní cesta je celoživotním martyriem, stále narážíme na překážky ve svém nitru.
V každé vteřině se potřebujeme polepšit, nikdy nelze říci, že už jsme dokonalí. Lidstvo se nestane obdivuhodným bez hlubokého uvědomění jednotlivců. Komunikační teorie praví, že stačí šest procent osvícených, aby pozitivně ovlivnili celou populaci. Kráčet tímto směrem má smysl, třebaže nedosáhneme posvátného cíle. Pojďme si zmapovat oblasti, v nichž je dobré uspět, abychom byli světu prospěšní a měli ze sebe lepší pocit.

Vděk za život
Zdá se, že tu konstatuji samozřejmost, již je zbytečné zmiňovat. Zpytujme své svědomí a přiznejme si tu spoustu nespokojeností prostupujících naši mysl, slova i postoje. Stále máme výhrady k okolnímu světu. Jsou tu ti „oni“, kteří vše špatně vedou, způsobují nám příkoří a nepohodlí. Táhne se to s námi od dětství. Nikdy nepřiznat chybu, nacházet viníky svých selhání v okolí. Jsme nevinné oběti nespravedlivých nadřízených, rodičů, špatného systému.
Musíme přijít o vše a být bezprostředně ohroženi, abychom docenili život samotný?
Každé probuzení je malé zrození, důvod k radosti a vděku. Nikdo zvenčí nepřeprogramuje naše vnitřní nastavení z výhrad a stížností na prociťování krás světa. Každý z nás si může začít všímat, že stojí za to být rád živ. Hned se vše lépe snáší, těžkosti se snáz snesou nebo překonají, lidé i zvířata chtějí být v naší blízkosti. Vděk za život prostoupí osobnost nádhernou září, která je přitažlivá a léčivá. Člověk je nezničitelně půvabný, když je taková i jeho duše.
V České republice najdeme šest obcí zvaných Skuhrov. Občas si říkám, že by to bylo vhodné jméno pro hlavní město. Zdá se mi, že skuhrání se stalo jakousi společenskou nutností, není vhodné se radovat, usmívat, na něco se těšit.
Na mapě však najdeme také Radostín, Radostov, Radost, Nadějkov, Nadějov, Naději, Těšín, Těšíkov, Těšínov, Všemily, Milov... Přestěhujme se tam v duchu a učiňme Zemi místem, kde je radost pobývat.

Vcítění, soucit
Potřebujeme se polepšit v oblasti mezilidských vztahů. Sobectví, závist, posuzování a odsuzování jsou civilizačními chorobami, které rozežírají vztahy na všech úrovních. Jsme-li ochotni soustředit se na pocity druhých a pokusit se jim porozumět, nacházíme snadno harmonický způsob jednání, ústící v přátelství a blízkost. Umění empatie nám pomáhá činit druhé šťastnými, stát se jejich důvěrníky a životními oporami. Jsme-li spolu blízko a důvěřujeme si, je mnohem snazší být k sobě upřímní a sdělovat si i nepříjemné pravdy, aniž by se vztah narušil. Vcítění je nástroj k porozumění a dosažení shody i v běžných, povrchnějších komunikačních situacích. Pomáhá také odkrýt motivy těch, kteří na nás útočí nebo nám jinak znepříjemňují život. Zůstaneme klidní.
Soucit s utrpením druhých naplňuje srdce laskavostí a ochotou pomoci. Není to náhoda, že patří mezi hlavní buddhistické ctnosti. Vede k míru a lásce. A to je předivo, z něhož jsou utkány dobré vztahy mezi lidmi, společenskými skupinami, mezi člověkem a přírodou.

Statečnost
K dosažení této ctnosti vede bolestivá cesta. Strach je démon, který dokáže držet naši mysl i srdce v nelítostných kleštích, dokáže nás zhypnotizovat natolik, že uvěříme v jeho nepřekonatelnost a ztotožníme se s ním. Pak máme pokřivený pohled na skutečnost a týráme sebe i druhé. Strach nás připravuje o důstojnost, naše slovo nemá váhu, omezujeme jím sebe i své blízké.
Vítězství nad ním přináší blaho svobody, rozšíří se prostor pro existenci, hranice jsou zrušeny. Statečný člověk uskuteční své i všelidské sny, nevzdá cestu k jejich naplnění. Čím statečnější jsme, tím více se dotýkáme hlubokého smyslu bytí, tím větší bezpečí panuje kolem.

Vytrvalost, cílevědomost
Moderní člověk považuje pohodlí a snadné cesty za samozřejmou výbavu života, ztrácí fyzickou i psychickou kondici, protože mu lenost nedovolí otužit se a posílit. Pak není divu, že nic nedokončí, couvne před první překážkou. Potácí se světem bez cíle, nedokáže si ho stanovit a někam směřovat, snadno se vzdává.
Vědět, co chci a nechtít to hned - další z moudrých Dalajlámových výroků. Obsahuje recept na šťastný život. Směr je jasný, ale cest je mnoho. Potřebujeme umět čekat, neztrácet naději, nezlomně kráčet svou stezkou poznání. Součástí vytrvalosti je trpělivost, ctnost milujícího srdce.
Budování takových vlastností je zdlouhavé, neseno na křídlech statečnosti.

Čest
Archaické slovo. Mnozí už nemají ani ponětí, co vlastně znamená. Otázka cti se ztrácí v bezectném chaosu, v mlze zpochybnění a pýchy.
Přesto se můžeme pokusit neztratit čest: na naše slovo bude spolehnutí, nezradíme, nepodvedeme, nezalžeme. Statečně ubráníme svou lásku před svody, dílo a ideály před zneužitím. Ti, na nichž nám záleží, se nebudou za nás stydět. Neuvedeme se do stavu, v němž pozbýváme důstojnosti. Dokážeme se ovládat, neztrácíme noblesu.
Naše přesvědčení jsou pevná, řídíme se jimi. Ukáže-li se, že jsme se mýlili, dokážeme mužně přiznat chybu, a pokusíme se ji napravit.
Jsme ochotni položit život za nejvyšší hodnoty, pro které žijeme.

Velkorysost
Kéž dokážeme vymýtit úzkoprsost a malichernost, odpouštět nezaviněné dluhy, dělit se o své statky i radosti. Kéž si nepamatujeme po celý život všechny drobné křivdy, neotravujeme srdce touhou po pomstě. Dokážeme obdarovat potřebné.
Neponižujeme druhé, jsme ochotni smířit se s nepřáteli, když opadnou vášně. Velkorysost je nedílnou součástí cti. Orel much nelapá.

Nezávislost
pramení ze statečnosti, velkorysosti a odolnosti. Abychom mohli vykonat velké dílo, musíme být úctyhodní. Bereme na sebe odpovědnost za své činy, nežádáme ochranu ani podporu, nezatěžujeme nikoho prosbou o pomoc. Nepodlehneme návykovým látkám a činnostem, máme smysl pro míru, dokážeme zvítězit nad svými slabostmi. Tak získáme skutečnou svobodu a respektujeme prostor druhých, nikoho neomezujeme.

Vášeň
je motorem našeho konání. Milujeme život, cestu i cíle, které jsme si stanovili. Pouštíme se do plnění životních úloh statečně, s nadšením či zjevnou silou. Nezůstáváme trčet v pochybnostech, nenecháme se přemoci strachem, neodevzdáme mu energii. Neskuhráme, problémy řešíme energicky. Ta síla je nakažlivá, povzbuzujeme jí ostatní.

Výčet oblastí, v nichž se můžeme každý den zlepšit, je jistě mnohem obsáhlejší. Pokud jen ve zmíněných osmi dimenzích života každý den učiníme drobný krok bohulibým směrem, povede pohádková cesta pozemského života ke šťastným koncům a novým počátkům.