PhDr. Patricie Anzari, CSc.

Jakmile zavedu v nějaké společnosti řeč na téma konání dobra, spustí se nejméně z jedné strany proud zpochybňujících pseudofilozofických úvah o nedefinovatelnosti pojmu, jeho subjektivní povaze a o neblahých dopadech dobrých úmyslů. Navrch někdo přihodí údajně židovské přísloví „Každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán“, všichni se zasmějí a dají mi najevo, že s tím mám jít k šípku.

Proč jen jsou v poslední době tak nepopulární pozitivní myšlenky a pojmy?

Po odchodu Václava Havla z Hradu nastoupilo štítivé uplivování nad pojmy „pravda“ a „láska“, které vyústilo v pejorativně zabarvené patvary „pravdoláskař“, „sluníčkář“, a obzvlášť pokleslé „dobroser“. Ti, kdo je používají, mají společný nejen výraz v tváři, podobný čichání k něčemu velmi smrdutému, ale i sebevědomí, mocně převyšující kvality osobnosti. Znamená to snad, že jedině „lžinenávistnící“, „temnáři“ a „zloserové“ jsou ti praví, koho máme následovat? Kam asi povede taková cesta? Darmo mluvit. Jeden z reprezentantů popsaného typu dovedl na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století skoro celý svět do pekla.

Dobro je rozměr, který intuitivně chápeme. Neomylně rozeznáváme jeho přítomnost či absenci v motivech svého jednání. Jsme-li na straně zla, potřebujeme vše vysvětlovat, zpochybňovat, deformovat významy slov i činů, zamlžit skutečné zdroje a cíle svého chování.

Historické inspirace

Lao-c' (605 – 531 před naším letopočtem) byl jednou z nejvýznamnějších postav čínské filozofie, jakkoli historicky nejednoznačně prokázanou. Nechal za sebou succus moudrosti v poeticko-mysticko-filozoficko-politologickém spise Tao te ting, od něhož se odvíjí taoistické pojetí světa. Tao jako nejvyšší princip, mravní zákon, nepostižitelná duchovní podstata a cesta prostupuje život sám a cílem je splynutí s ním. Na téma dobra nám Lao-c´zanechal několik cenných vzkazů:

Nejvyšší dobro je jako voda. Prospívá mnohým, neškodí. Vystačí si s místy, jimiž lidé pohrdají. Proto je blízké Tau.

Dobrota přítomná v bytí se projevuje v energii místa, při myšlení v jeho hloubce, při dávání v lásce, při hovoru v pravdě, při vládnutí v pořádku, při činnosti ve způsobilosti k ní, při konání v pravém čase.

Pohlédneme-li na svůj život v přítomném okamžiku, snadno uvidíme prizmatem taoistické moudrosti, kolik aktivního dobra právě žijeme. Pokud je náš domov příjemným místem, kde se každý cítí dobře a přátelé za námi rádi přicházejí, jsme na správné cestě. Promýšlíme své kroky do hloubky, dokážeme se dobře soustředit a předvídat důsledky svých rozhodnutí. Prostor, jejž ovládáme, se vyznačuje přehledným uspořádáním a souladem, osoby, které řídíme či vychováváme, se cítí v bezpečí, rozumí svým úkolům a jsou klidné. Nepotřebujeme se uchylovat ke lži. Máme smysl pro míru, jsme trpěliví, svá rozhodnutí ke změnám činíme ve správnou chvíli.

Lao-c´ se věnoval i vnitřnímu, psychickému světu člověka a mezilidským vztahům:

Co je dobré, nepotřebuje obhajobu, co potřebuje obhajobu, není dobré.

Dobrý člověk dodržuje sliby.

Kdo se nepovyšuje, zůstává bez úhony.

O něco později Aristoteles (384-322 před naším letopočtem) definoval tři druhy dobra:

Bonum delectabile - dobro příjemné, subjektivní, způsobující potěšení. V něm jsou prameny hédonismu, filozofického učení o principu slasti jako hlavním motivu lidského jednání. Známe psychologický hédonismus, vyhlašující, že lidé vyhledávají pouze slast a vyhýbají se strastem.

Etický hédonismus povyšuje slast na nejvyšší dobro. Touží-li všichni po potěšení, považuje se to za

důkaz, že slast je nejvyšší dobro.

Bonum utile - dobro užitečné, objektivní, jež je prostředkem k jinému dobru, je prospěšné.

Bonum honestum - dobro vznešené, mravní, označované také jako dobro ušlechtilé nebo nejvyšší.

Slouží člověku ke cti.

Aristotelovo pojetí je uznáváno dodnes, jen se v historii přelévaly vlny adorace některého ze tří druhů dobra.. Pro ty, kteří o sobě hovoří jako o lidech na duchovní cestě, je samozřejmostí, že své síly zasvětili vznešenému dobru. Dovedou se opanovat v oblasti osobní touhy i prospěchu malé skupiny, aby povznesli lidstvo na vyšší úroveň. Jediným prostředkem jim však může být jen kvalita osobního příběhu, životní kroky a rozhodnutí, která obstojí před vyššími principy mravními.

Konání dobra v moderní době

Lidský svět se stal místem prosazování osobního prospěchu a zájmu prominentních skupin. Zdá se, že se bortí hodnoty minulosti. Přesto se ve chvílích humanitárních katastrof a válečných konfliktů většinou vzedme vlna láskyplné pomoci, která není jen dílem neziskových organizací, ale i osobní reakcí velkého množství jednotlivců posílajících příspěvky na důvěryhodná konta. V této oblasti praktických projevů altruismu můžeme být hrdí na Českou republiku, ve chvílích humanitárních katastrof kdekoli na světě patříme mezi nejštědřejší dárce formou dárcovských SMS.

V USA a řadě západoevropských zemí se stává samozřejmostí, že výjimečně úspěšní lidé věnují významnou část svého bohatství na dobročinné projekty. Je to důležité znamení, že nezapomínáme na základní pravdu o nás lidech: jsme všichni bratři a sestry a jsme tu také proto, abychom si navzájem pomáhali a podporovali se.

Vedle těchto globálních zadání máme nekonečně mnoho drobných příležitostí zachovat se altruisticky v osobním životě. V každé dekádě věku se znásobí sociální kontakty. Objevují se spolužáci, kolegové, přátelé, rodinné vazby. Nejméně každým rokem se mezi nimi někdo ocitne v nesnázích, často zcela nevinně. Je na nás, zda budeme předstírat, že jsme si toho nevšimli, nebo budeme ochotni povzbudit své blízké nejen slovy, ale i činy k tomu, aby neztratili chuť překonávat překážky a žít v naději. Jsme tu také proto, abychom se dělili o své radosti, úspěchy a sílu s těmi, kteří jsou právě v krizi. Neplatí tu přímá úměra, ani účetnické „má dáti – dal“. Každý nezištný čin se ukládá do tajemné pokladnice dobrých skutků, z níž přijde pomoc vždy, když už nedoufáme... Nečekaně, neomylně. Nemůžeme to přechytračit, ani naplánovat. Prosazuje se tu jakýsi nadlidský zákon skutečné boží spravedlnosti. Dobro se neztratí, byť by už bylo na Zemi dávno zapomenuto.

Uzavírám návratem k tajemnému Lao-c´:

Je lepší zapálit jen jednu svíčku, než proklínat temnotu.