PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Mám to štěstí, že již řadu let trávím většinu svého času v pohádkovém koutě naší země - v Českém Švýcarsku, které se mi stalo hlavním domovem. Každý pohled z okna, každá procházka naplní mou duši poezií. Kousek té, kterou probudil podzim, tu nabízím. Text provází mistrovské fotografie předního českého krajináře Václava Sojky, specialisty na Labské pískovce a Lužické hory.

Slehacka kopie

Listopad v krajině nešetří mlhami.
Nejkrásnější jsou ty husté jako šlehačka, které oblými vlnami obtékají úpatí kopců. Pokud se k nim připojí ranní slunce barvy růžového grapefruitu a obarví mráčky i auru reliéfu krajiny, tají se mi dech. Tehdy se ocitám na břehu vnitrozemního moře. Spřádám příběhy o vílách se zelenými vlasy, které tudy plují na křehkých stříbrných loďkách, spletených z ojíněných trav a kapradí. Objevují zapomenuté mechové ostrůvky a tančí na nich lehounce ve vánku. Na půvabné prstíky jim usedají sýkorky a do rytmu v dálce klinká kostelní zvon.

Mlha průsvitná a jemná jako hedvábí mění krajinu v Monetův obraz. Měkký štětec rozetřel pastelové barvy na mokré plátno, kontury zmizely a vše se chvěje v radostném očekávání nového dne. Na louce stojí nehnutě laně, ladné šíje strnuly v naslouchání modlitbě ticha. Ranní eucharistie vrcholí díkůvzdáním na nebesích kroužícího krahujce. Mlha ho přioděla a zdá se, že v slunci rozpřáhl křídla samotný Duch svatý.

Jindy nízko nad zemí poletují cáry potrhaných závojů nevěst, které utekly od oltáře. Zahozená naděje, nevinnost na útěku a zklamání v lásce vdechnou krajině rozháranou duši. Šedivé mraky a křik krkavce připomínají, že život při zemi je plný nejistot a lpění jen umocňuje bolest.

Hutná, téměř neprostupná je mlha, kterou do výše vyzvedlo slunce, aby se v ní proměnilo ve světlo na konci tunelu mezi pozemským a nadpozemským. Nevíš, co se z ní vynoří po několika krocích. Odlož strach a čeká tě úžasné dobrodružství. Objevíš novou podobu důvěrně známých míst. Nic ti nezevšední, tvé zjitřené smysly citlivě vnímají samotnou podstatu bytí.

Umrzlá mlha se třpytí na okrajích spadlých listů, na suchých travinách a pavučinách, na okvětních lístcích zapomenutého hvozdíku. Tak snadno lze spatřit nevídané klenoty, hodné královských paláců. Moudrý chodí světem se srdcem dokořán a je každou vteřinou obdarován.

IMG 0106b

 

Tak snadno se díváme a nevidíme. Zavření, spoutaní zahleděním do sebe, daleko od radosti, v zajetí plytkosti. Sami sebe odsuzujeme na dlouhé roky nesvobody. Sami sebe osvobozujeme pouhým nadechnutím, pohledem vzhůru, láskyplným dotekem. Nikdy není pozdě.

Na mlhu si snadno stěžujeme. Zdá se, že před námi skrývá, co má být jasně uzřeno. Zříkáme se tak poezie, příležitosti zpomalit, zastavit se a začít prociťovat. Pro samý spěch zapomínáme vnímat krásu okamžiku.

Budoucnost je zamlžená. Možná víme, kam kráčíme, mlha nejistoty však opřádá obraz toho, co nás čeká. A tak se moudří snaží být připraveni. Opouští chtění a potřebu kontrolovat Nejvyššího. Dychtivě čekají, co další okamžik přinese, kam je nasměruje. Přijímají, co se v tu chvíli nabízí. Neztrácejí čas vbíháním do slepých uliček. Tak se v lidské duši rodí pocit štěstí. Jen ten, kdo se nesnaží pro sebe cosi uchvátit, je štědře obdarován. Zní to jednoduše, a je přetěžké dokázat to.

Celý život jsme na cestě k mistrovství. Celý život chybujeme a selháváme. Směřujeme k dokonalosti, aniž bychom jí kdy dosáhli. Je to dobrý směr. Bez laskavé shovívavosti k sobě samým i mezi sebou navzájem se však snadno vzdáme nebo rozpoutáme nelítostný zničující boj. I to přikryje milosrdná mlha zapomnění.

Slunce putuje k západu. Vnitrozemní moře tiše šumí. Kráčím po mechu a trávě, vpíjím se očima do nejdrobnějších krás. Vystoupila jsem z mlhy smutku do světla, z něhož neubývá. Občas někoho doprovázím a snažím se posvítit na cestu.

Jen jedno světlo mlhou proniká: světlo srdce. Potřebujeme si je navzájem rozsvěcovat a neuhýbat bolesti, která ten zázrak doprovází.

Červánky políbily zem a rozplynuly se. Krvavě rudé šípky jako jejich stopy září v mlžném mléce.
Den uléhá k spánku do měkkých mlh, prozářených stříbrným měsícem. Dnes v noci padají hvězdy. Do každého srdce jedna. Na všechna se dostane.

Zastupy no09 kopie