PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Mnoho let se snažím jít proti proudu vládnoucí filozofie egocentrického materialismu, která zasáhla i psychologické a spirituální vody. Nevkus, všeobecné zhrubnutí a vulgaritu nevyléčí desatero "Jak milovat sám sebe" nebo vznášení požadavků na partnery, příbuzné a nadřízené, aby "naplňovali mé potřeby". Egoismus, bezohlednost a neomalenost se staly uznávanými prostředky k dosažení úspěchu, bulvární apel na nejnižší lidské pudy zplodil nesmyslnou rovnici: vysoká sledovanost = kvalita.

Odmítám uvěřit, že pro obyvatele naší ještě chvilku krásné země je potěšením umístění na nejvyšších příčkách evropských žebříčků v počtu kuřáků, uživatelů antidepresiv, sexuálních společnic mezi vysokoškolačkami, v konzumaci nekvalitních potravin, ničení tváře krajiny a tradiční vesnice... S takovou pověstí můžeme těžko získat zpět respekt a obdiv zbytku Evropy, jimiž oplývala naše první republika. Tehdy byla politika službou a prezident respektovanou ušlechtilou osobností.
Žijeme v době, která je bodem obratu. Jedině zmar, nebo znovuzrození představují možnosti směru dalšího vývoje. Je na každém z nás, kudy se na své životní pouti vydá. Lenost, nezájem, pasivita, nezřízenost, nezdvořilost jsou jasnou volbou.
Druhá cesta je těžší, čistě duchovní. Opírá se o vnitřní pozitivní proměnu, o vítězství nad osobními démony. Všechny spirituální směry staví na společném základě, na Lásce. Aby se tento ryzí poklad stal přirozenou součástí každodennosti, nemůže být pouze nejasně definovaným pocitem nebo dokonce pouhým vyjádřením erotického pnutí. Je to světlo, jež prostoupí myšlenky, chování, dílo i vztahy. Za jeho praktický projev považuji vlídnost. Tato cenná charakteristika může být člověku přidělena jedině zvenčí: lidé se cítí příjemně v jeho blízkosti, rádi s ním tráví čas.
Nikdo neuvěří strojené vlídnosti. K tomu, aby se stala základním kamenem povahy, je třeba pečovat o deset psychospirituálních kvalit osobnosti.

1. Otevřenost
Tělo bývá zablokované na mnoha místech, každé z nich představuje odložený, neřešený problém. Vzpřímená postava s otevřenou pozicí ramen vystavuje srdce do světa, ruce jsou energeticky nekonečné, všeobjímající náruč symbolizuje ochotu přijímat úkoly, které se před nás postaví. Aktivní životní síla se potřebuje opřít o pevné tělo prosvětlené duchem, jehož držení i pohyb vzbuzují v okolí důvěru a pocit bezpečí.
Mysl bývá uvězněna ve lži, v obavách z prozrazení čehosi skrývaného, v nedůvěře ke světu. Uzdraví se jedině pravdou a jasným formulováním idejí. Vnitřní démony představují toxické myšlenky, které člověka zotročují, vtahují do nepříjemných psychických problémů. Je nutné osvobodit se cestou meditace. Mysl nesmí být vládcem, ale moudře používaným nástrojem.
Ducha spoutává kromě strachu také pýcha, snaha mít vše pod kontrolou. K otevření praktického duchovního života dochází, když jsme s to vnímat a přijímat moudrost univerzálního vědomí, napojit se na ně. Tak překonáváme racionální kontrolu a sebestřednost.
Zmíněná tři otevření plodí velkorysost a schopnost naslouchat, podporují vytváření zdravých, láskyplných vztahů.

2. Statečnost
Otevření je nezbytnou podmínkou pro překonání strachu. Statečnost je výsledkem vnitřního rozhodnutí. Odhodlání překonávat překážky a vnímání krizových situací jako přirozené součásti života prohlubují osobní růst. Získáme moudřejší náhled na život a svět, nezávislost na hmotných statcích. Celoživotní vědomé zvyšování odolnosti vůči bolesti a strachu je smysluplným programem na cestě k nezničitelné tiché vnitřní radosti. Ve strachu podléháme slabosti i agresi, ztrácíme důstojnost.

3. Ušlechtilost
Mnohokrát v životě se ocitneme v situaci, kdy je otázkou cti, zda dáme přednost pohodlí a osobním zájmům před službou vyšším mravním hodnotám a cílům. Pokud nesmiřitelně střežíme svůj prostor i majetek a máme srdce otrlé vůči nesnázím a utrpení okolí, nestaneme se nikdy vlídným člověkem. Tomu působí největší potěšení, když učiní někoho šťastným.

4. Vcítění
Předchozí kvality jsou součástí rozvíjení veledůležité schopnosti empatie, bez níž nejsme schopni úspěšně komunikovat, ani žít v utěšených vztazích. Předpokládá hluboký zájem o každého, s nímž se ocitáme v kontaktu. Snažíme se dokonale pochopit jeho postoje, vnímání i jednání v kontextu životní zkušenosti a vlastností osobnosti. Naučíme se na situace nahlížet také z jeho úhlu pohledu. Pak snadno dosáhneme dohody, smíření, spolupráce, společných rozhodnutí. Empatický člověk se chová ohleduplně, nezneužívá slabých stránek druhých, ač o nich dobře ví. Nežádá po nikom, co není v jeho silách, dokáže však odlišit slabost od lenosti.

5. Péče o druhé
Zde navazujeme na vcítění soucítěním. Praktická podoba ušlechtilosti je duchapřítomnost, schopnost definovat problém a postarat se o strádajícího. Péči se musíme učit od předškolního věku. Vnímáme oslabení blízkých a snažíme se pomoci. I svěřená domácí zvířátka se na nás mohou spolehnout. Nezapomeneme je pravidelně nakrmit, vyvenčit, obstarat, co potřebují. Nedokážeme být lhostejní k utrpení.

6. Cit k přírodě a životnímu prostředí
Egocentrismus se promítá do bezohlednosti vůči celému světu. Ekologické svědomí a cítění nelze oddělit od vlídnosti. Duchovní život se nemůže odehrávat jen v prostoru mysli a lidské společnosti. Rozšiřuje vnímání tak, že nepochybujeme o nedělitelnosti všehomíra, o úzkých souvislostech a vztazích mezi všemi jeho prvky a částmi, o společném základu a vzájemné závislosti. Chováme se pak harmonicky, citlivě, neprosazujeme svou chtivost na úkor přírody, snažíme se neškodit všude tam, kde se můžeme uskrovnit.

7. Respekt k potřebám a teritoriu
Vnímavost k přírodě a prostředí se odráží i v mezilidských vztazích. Nevstupujme neomaleně do prostoru, kde nejsme vítáni, nezpůsobujme zbytečnou frustraci tím, že se nejsme ochotni s nikým dělit nebo ustoupit. V blízkosti opravdové vlídnosti se každý může cítit v bezpečí, není třeba být ve střehu. Prostor je naplněn energií útočiště.

8. Vstřícnost
Aktivní zájem o potřeby okolí vede k jejich předvídání a chování, jež způsobuje mnohá milá překvapení. Nezištné hýčkání šíří energii radosti. Ta naplní také nitro toho, kdo ji vykouzlil. Zneužívání vstřícnosti připravuje o duši.

9. Vřelá zdvořilost
V době hrubosti, sprostoty a ignorance působí jako otevřená brána do ráje. Každý pozdrav, dík, omluva, pochvala či povzbuzení posílí adresáta. Vyčistí vzduch páchnoucí nabubřelým křupanstvím a zabedněnou bezohledností.
Znalost a dodržování alespoň základních pravidel etikety léčí neutěšené vztahy a rodinnou atmosféru. Vyjadřování úcty a noblesní způsoby pozdvihují mravy v okolí. Lehké dvorné políbení ruky dámě by zasloužilo obnovu. Muži by se naučili úctě k ženám, ty by se necítily ohrožené a zjemnily by své chování.

10. Schopnost uvolnit, pobavit okolí
Vlídný člověk pečuje o pohodu ostatních také tak, že nevynechá příležitost k probuzení jejich smíchu. Kdo je rád na světě, je přirozeně vtipný, dokáže nabídnout k pobavení i své nedokonalosti. V posledním čase vymírá čistý nevinný humor prostý vulgarismů, chytře využívající bohaté pokladnice češtiny. Smích stmeluje, může však pozdvihovat i stahovat do stoky podle úrovně zábavy.

Vytvořila jsem desatero vlídnosti z niterné potřeby vzepřít se směru vývoje společnosti. Připomněla jsem si své důležité úkoly a dovoluji si povzbudit čtenáře k uvážení, zda by je mohli přijmout i pro svůj život. Jinak z bahna zmaru nevybředneme. Světlo v nás bliká, rozžehněme je v plamen.