Vlahý vítr všechno zvedá,točí se jak vodní vírDo nebe ční skála šedá,v lůně chová věčný mírLetí sokol stěhovavý,křikem protne údolíVlna vlasů – plamen plavýs teplým větrem zápolíHorká skála – lůžko ženyHebká náruč voňaváNebe modré, mračné pěnySokol krouží, přistáváPři početí rodů slavnýchbyla vášeň sokolí,vzdušný tanec, pohyb plavný…V lásce můžeš cokoli
Zlatá a zemitájak malba pradávná….O čem teď přemítáhlavinka hedvábná?Jitřní zář od křížkutančí už v podhájíDo liščích kožíškůsny shůry padají…
Něžnými korálky zamrkáš na vánekod barvy pupalky pomůže červánekNeboj se, žluťásku, že zimu nepřečkáš!Schováš se v obrázku od Oty Janečka
Mnohem dříve než cokoli bylo,snad předtím než svět barvy mělZplozené, zrozené, počaté díloOhnivý bouře hlas na poplach zněl Plujeme pospolu vodami nadějíkřehcí a bezbranní – jen přízrak tělMnozí nás neživé měli by radějiNejvyšší od věků však nad námi bděl
Spolu jsme uvízlina kousku věčnostiv hlubokém tichuv tikotu chvilZrcadlíš zrcadlímne z pouhé vděčnostiZmateni pohříchuz tajemných sil Oblost má, hloubka tvátřpytí se do ránaKapraď i přeslička- pradávný časByla jsem – nebylapro tebe vybrána?Ortelu nevyčkám- vítr mě střás‘
V jediné kapce vesmír se ukryje,do mechu ulehne tisíce jarJak zrnko písku svět kolem starý je,tisíckrát přetaven ukrývá žárV jediné kapce píseň se schovává,okamžik stvoření zachytíš snáz,když koříš se kráse, ač tolik je prchavá,když políbíš světlo, nežli den zhas‘
Ve chvilce zrození čistý jak sníhna křídlech znamení – už vítr je v nichNěžný jsi, bělásku, jemný jak stínMoc křehký pro lásku. Nevím, co s tímNež křídla narovnáš, nespáchám hříchNestihnu „Otče náš“ Svět kolem ztich’Nožky tvé motýlí nespálím snadLáskou ti zešílím! Máš kopřivu rád?