Mávnutím proutku zamrzla krajina,
v křišťálu uvězněn podzimní svět
Zkrášlená chvíle – vše právě usíná,
spadané listí se přestalo chvět
Z průzračných koulí věštit se nesluší,
v každé z těch kupolí příběh lze číst
Šaman svým zrakem tu proniká do duší…
V extázi prohnutý bukový list…
Poodstup, prosím, pohlédni zdaleka
každý ten obrázek zdál se být sám
Náhle se spojily – snad v srdce člověka
příbytek pro duši, pro lásku chrám