PhDr. Patricie Anzari, CSc.

AKTIVNÍ EGOLÝZA - ORIGINÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÁ METODA

Přestali jsme si už konečně namlouvat, že je vše v pořádku, začínáme uznávat, jak moc se podílíme na destruktivních procesech v přírodě i blízkém vesmíru, tušíme, že zdravý životní styl není nesmysl… Možná se polepšíme ve všech těchto rozměrech. Nebude to však nic platné, jestli neuzdravíme hlavní pilíř naší existence – Lásku.
Ač bez pochyb víme, že Bůh je Láska, po staletí se pereme a dohadujeme o tom, čí Bůh je ten pravý, která cesta vede ke štěstí, jak je to s posmrtným životem, má-li smysl zabývat se tím, nač si nemůžeme sáhnout. Každý máme v sobě zdroj, zazáří však jen tehdy, kdy nejsme sobečtí a zabýváme se blahem kolem sebe. Pak vnímáme nádheru života a nic nám není zatěžko, pokud máme naději učinit svět i blízké šťastnými.
V poslední době prochází západní civilizace ničivým procesem lynče slavných a bohatých ohledně osahávání a zneužívání nevinných obětí za posledních padesát let. Mnohé ze stíhaných a zostouzených hvězd stvořil bezejmenný dav svým přepjatým a nekritickým obdivem. Skoro žádný z idolů nezvládl ten tlak. Byli jsme svědky sebevražd, závislosti na alkoholu, drogách, sexu, brzkého umírání v důsledku spalující životní cesty. Zdá se, že se lid jejich záře nasytil a přišla revoluce – pojďme zničit ty rozmazlené primadony, jimž roky závidíme pohádkový život. Nezpochybňuji, že v mnoha případech opravdu došlo k odsouzeníhodnému zneužívání. Myslím si však, že by se každá událost měla posuzovat v co nejširším kontextu, individuálně, s hlubokým poznáním příběhů a osobností – pachatele i oběti. Teprve potom se můžeme dobrat pravdy: kdo byl manipulátorem a kdo byl zmanipulován. Není to vždy na první pohled jasné.
Vzpomínám si, jak mi v době dospívání moje patnáctiletá kamarádka šťastně sdělila, že ji nedávno připravil o panenství princ – tehdy oblíbený popový zpěvák a tanečník. Stalo se to v zákulisí nějakého kulturního stánku po koncertě. Nic romantického, krásného – z vnějšího pohledu čistokrevné sexuální zneužití. Ona si to však nesla životem jako poklad. Nekladla na svého svůdce žádné nároky, žila po zbytek života běžným sexuálním a posléze rodinným životem. Pro ni ten zážitek byl jakýmsi potvrzením její krásy, ženské přitažlivosti i osobní hodnoty. Žádné trauma. Dokonce si na to ve špatném světle nevzpomněla, ani když se stala matkou dcer. Uplynulo padesát let. Mohla by se dnes začít strachovat o svá vnoučata a pohnat k soudu prince, který si na ni ve svých osmdesáti pravděpodobně nevzpomene a zjevně si už pamatuje málo co, nekypí příliš zdravím. A já bych se účastnila vláčení a svědčila u soudu. Promluvila bych také o tom, že mě tím svým vyprávěním ušetřila traumatu. Její nadšení jsem tehdy nesdílela, bylo mi jasné, že bych nic takového podstoupit nechtěla. Možná jsem díky tomu svůj sexuální život zahájila až po osmnáctém roce věku. O tom zpěvákovi si dodnes myslím, že to bylo primitivní čuně. Nic by na tom nezměnil ani jeho pozdní pobyt ve vězení. Jistě by se našlo několik dalších důchodkyň, které mu kdysi za podobných okolností podlehly, některé by dokonce vykázaly nějaké citové trauma. Jejich matky jsou už povětšinou na pravdě boží, a tak by nestihly páchat sebevraždy pro nezvládnutí výchovy a neochránění pelu dcerušek. Komu by to teď prospělo? Moje známá po sexuálním spojení se svým idolem toužila a snadno ho dosáhla. Jak aktivní a určující je v nás, ženách a mužích ve zralém věku, vzpomínka na první roky sexuálních zkušeností? U mne krásná, čistá, romantická, přesto mě neochránila před pozdějšími partnerskými krizemi a trápením. Moje první láska na nich beze sporu neměla žádný podíl.
Leaving Neverland
Velmi pozorně a opakovaně jsem se věnovala filmovému dokumentu Leaving Neverland. Také jsem si znovu pustila film This is it!, který vznikl v závěru života Michaela Jacksona.
Leaving Neverland je mistrovský dokument, nelze mu nepodlehnout. Když poodstoupím a představím si výrobu těch čtyř hodin osobních výpovědí obětí a jejich rodin, přestává se mi zdát autentický. Bez hereckých dispozic zúčastněných by nebylo možné vystavět takovou emocionální gradaci. Nezpochybňuji, že všechny výpovědi jsou pravdivé. Domnívám se, že nebylo nutné stále do detailu opakovat podrobnosti sexuálních praktik, které s dětmi Michael Jackson provozoval.
Je třeba jít hlouběji a všimnout si, že ho oba chlapci hluboce milovali a milují dodnes. Připravil jim ráj na zemi, postaral se i o jejich rodiny a kariéry, zaplavoval je něhou a láskou. Sexuální hrátky vnímali jako tajemství, pouto lásky, které dlouho nemohli zradit. Zdá se, že jim nezpůsobil fyzickou ani duševní bolest. Byli s ním šťastní a naplnění láskou po okraj. Opouštěl je, když kontakty začaly mít podobu dospělého sexu. Stále doufali, že se vrátí.
Byl okouzlován nevinností, čistotou. Necítil se být dospělým mužem, i okolí o něm hovořilo jako o muži s prožíváním devítiletého chlapce. Hoch, s nímž měl první zkušenost ve svých třiatřiceti letech, prožil díky němu sny, které si ani netroufal snít. Nemohl poté pochopit, že nejkrásnější čas jeho života měl také podtext sexuálního zneužívání. Michael u nich přespával, užíval si bez sexu roli dítěte v atmosféře milující rodiny. Strávil hodiny na telefonu nejen s chlapcem, ale také s jeho matkou. Neuvědomoval si svoji psychickou poruchu, způsobenou rodinnými traumaty, která ho uvěznila v dětství. Nepřipouštěl si, že je homosexuální pedofil. Zaplaven láskou a pocitem emocionální rovnosti s dítětem bohužel svoji úchylku aktivoval a dostal se na scestí. Potřeba čistoty a nevinnosti vtáhla do jeho života další chlapce. Ti první, kteří byli tak dlouho privilegovaní, nemohli pochopit, proč je vyměnil za někoho jiného, milovat ho však nepřestali. Michael si časem uvědomil, kam ho odtržení od skutečnosti zavedlo a snažil se apelovat na ty, kteří ho nejvíce zbožňovali, aby pro něho svědčili i u soudu. A oni tak učinili. Probrali se až po jeho smrti a také ve světle skutečnosti, že se sami stali otci synů. Představili si, že by totéž někdo praktikoval s jejich ratolestmi, a rozhodli se konat. Všimněme si, že nejsou homosexuálové, přestože byl pro ně první láskou muž. Muž s velmi silnými ženskými rysy… Potřebovali najít odvahu vyslovit po léta utajovanou pravdu, která jim působila psychické obtíže. Byla to však především bolest z nešťastné lásky srdce. Pochybuji, že jsou spokojeni s reakcí, kterou film vyvolal.
Michael si svou tragédii uvědomil mnohem dříve, a tak propadl alkoholu a lékům proti bolesti. Nepomohlo ani to, že se ženil a měl děti. Obávám se, že to byl něčí terapeutický nápad.
Každého klienta s nebezpečnou sexuální úchylkou se snažím povzbudit k celibátu a transformaci konkrétního zaměření na bohulibé programy. Jakmile sáhne k dráždivým podnětům, aktivuje svou sexualitu, zmocní se jeho duše destruktivní chtíč a nemůže se zastavit. Potom již není návratu ke klidu, potenciál slibný pro lidstvo je zadušen. Michael Jackson mohl učinit tisíce dětí šťastnými ve svém Neverlandu, pomoci mnoha talentům na světlo a oslnit dobrem řadu rodin, aniž by překročil hranici bezpečnosti dětí.
Podíváme-li se na dokument ze závěru Jacksonova života This is it!, můžeme uvidět, jak moc se snažil přinést pozitivní poselství světu. Osobní kouzlo způsobilo, že všichni zúčastnění – mladí lidé, nikoli děti – byli neskonale šťastní a k slzám dojatí, že s ním mohou spolupracovat. Jeho trpělivost a neskonalá vlídnost ke všem, které chtěl dovést k dokonalému společnému dílu, byly nepřehlédnutelné. Obrovský vnitřní rozpor mezi láskyplností a nezdrženlivostí ho zabil. Nemyslím si, že je to důvod přestat hrát jeho písně.
Revoluce
Dav neúspěšných a bezejmenných se vrhl na úspěšné, které sám stvořil, a začal likvidovat jejich kulturní odkaz. Neuvidíme filmy Woodyho Allena a dalších tvůrčích géniů, smete je vlna pomsty za úspěch a bohatství. Rekonstrukce intimních situací, k nimž došlo před desítkami let, je nemožná, nikdo si nevzpomene na přesné souvislosti a podmínky. Právo za podpory veřejnosti podporuje lynč, k němuž dochází. Ve všem se točí veliké peníze – novodobý bůh.
Z praxe vím, že sexuální zneužívání bohužel probíhá v mnoha rodinách a společenstvích blízkých přátel. Pachatelé zůstávají většinou nepotrestáni, nejsou zajímaví, nelze se jejich prostřednictvím zviditelnit. Točíme se v kruhu. Sexuální život není nutně životem milostným. Láska je zastíněna upatlanými, uslintanými pokusy o pomíjivé uspokojení. Srdce snad ztratilo svůj význam? Nejsme na vrcholu blaha, když zpívá, když jsme zamilovaní a nadšení? Není potom sexualita zcela jiná, plná něhy a radosti z blízkosti beze stopy nelibosti?
Na podobném principu se rozběhly procesy s hříšnými služebníky církve. Je to odsouzeníhodné, neboť celibát měl být zárukou duchovní hloubky a spojení s Nejvyšším. To přináleží jen opravdu vysoce kultivovaným a hluboce duchovním bytostem, které by si zasloužily církve řídit. Ostatním by mělo být povoleno ženit se, zakládat rodiny, nikoli rozvádět a podvádět se. A jsme znovu u aktivace chtíče…
Při vší úctě k našim věhlasným investigativním novinářům musím konstatovat, že první otevření církevních sexuálních afér proběhlo hrubě neeticky s absolutní adorací obětí a týráním domnělého viníka, kterému nebyla umožněna anonymita. Jeho osoba a cesta mi náhodou není neznámá, moji nejbližší s ním mají mnohaleté zkušenosti jako s excelentním pastýřem a milujícím otcem.
Celosvětové tažení morálních panen a paniců proti chlípníkům je v řadě případů oprávněné, musíme ho vnímat jako silný apel na všelidské budování hodnot na neposkvrněném základě. To je jediná možná pozitivní odpověď na současnou situaci. Láska přestane být redukována na konzumaci sexu, vrátí se domů, do srdce. Nebude se ustrašeně choulit na našem prahu a bát se dalšího zraňování a zostouzení.
Boží láska září dál a nabízí náruč ke splynutí. Bez něhy a pokory si můžeme jen zoufat za vysokou zdí zlovůle.